SUKCES OSTRAVSKÉ WEST SIDE STORY:
OPERETA / MUZIKÁL / 7.2.2020
Největší dojem zanechaly ženské protagonistky a orchestr. Režie se ujal Jiří Nekvasil v hudebním nastudování Jakuba Žídka. Ve čtvrteční premiéře v hlavní roli excelovala Martina Šnytová. (Ostravan.cz)
 
(...) Hudbou ohlédnutí za ostravskou premiérou zahájíme, protože hudební nastudování Jakuba Žídka patřilo k nejsilnějším pilířům ostravské inscenace. Od prvních tónů orchestrálního Prologu až k závěrečnému Finále podal orchestr operety/muzikálu NDM výkon plný skvělých instrumentálních sól a společné energie, z níž sršely velké emoce. Semknutost, sehranost a osobní nasazení jednotlivých hráčů byly markantní a Bernsteinova hudba zapůsobila invenční svěžestí, efektní zvukovou paletou a dravou rozkoší z rytmu. (...) Energický dirigentský styl Jakuba Žídka šel muzikantům na ruku, pevně držel nepravidelnou rytmiku a všechny sólové nástupy pod kontrolou, aniž by ztratil na okamžik obvyklou pohodu a nadhled.
 
(...) Režie Jiřího Nekvasila se drží klasické narace příběhu WEST SIDE STORY včetně dobového rámce a prostředí. Důkladněji si režisér pohrál s vykreslením charakterů a temperamentu jednotlivých postav. (...) Ostravská inscenace se nebojí vypíchnout humor a zábavu: přidané hlášky a individuální nápady jsou příjemným osvěžením, v daném kontextu působí jako logická protiváha k dramatickým a sociálně kritickým momentům. (...) Dobrou volbou byl výborný překlad Jiřího Joska, který citlivě zohlednil přirozené frázování, rytmus a intonaci českého jazyka.
 
(...) Čtvrtečnímu (obsazení) kvalitou suverénně vévodily ženy. Začněme od vynikající Čáry Kristýny Štarhové, jejíž živelnosti a spontaneitě čelí obě bandy vcelku bez adekvátní interakce. Výborná je rovněž Rosalia Andrey Gabrišové, pěveckou precizností zaujala v písni Somewhere Michaela Danielová. Absolutně skvělá však byla jedině dvojice Anita Veroniky Prášil Gidové a Maria Martiny Šnytové. Záměrně obě dámy zmiňuji najednou, protože pouze mezi nimi fungovala rovnocenná, elektrizující jevištní alchymie. Ač obě z jiného emočního a pěveckého těsta, dokázaly vystihnout jednání a prožívání svých postav s progresivitou a obrovskou gradací, ať už šlo o scénu brutálního ponižování Anity či o závěrečnou dramatickou výčitku Marii.“
Foto Martin Popelář
Za květiny děkujeme KLIA.cz