Narodil se v roce 1983 v Belgii, žije v Berlíně. Studoval balet na belgické baletní škole Koninklijke Balletschool Antwerpen a na kanadské škole Canada’s National Ballet School v Torontu. V roce 2000 uspěl na soutěži Prix de Lausanne. Jeho první sólová choreografie Hyperballad zvítězila v soutěži Eurovision Young Dancers v Londýně (2001).
Jako tanečník působil v belgickém souboru Koninklijk Ballet Vlaanderen a v souboru Ballet d’Europe ve Francii. V roce 2004 získal angažmá v souboru Les Ballets de Monte Carlo v Monaku, kde tančil 10 let.
Během své taneční kariéry ztvárnil hlavní role jak v klasickém, tak v současném repertoáru. Spolupracoval s významnými choreografy, mezi nimiž byli Jean-Christophe Maillot, Sidi Larbi Cherkaoui, Marco Goecke, Jan Fabre, William Forsythe, Jiří Kylián, Emio Greco, Johan Inger a další.
Již během své taneční kariéry se Verbruggen věnoval také choreografii. Zúčastnil se několika projektů pro mladé choreografy a scénografy. Vytvořil například choreografie Vervlogen (2001) pro belgickou televizi VRT, Jack(L)in the Box (2011) pro mezinárodní taneční festival Monaco Dance Forum a několik krátkých choreografií pro Académie Princesse Grace v Monaku.
V roce 2012 Jeroen Verbruggen dostal od Jeana-Christopha Maillota nabídku vytvořit první velkou choreografii Kill Bambi pro Les Ballets de Monte Carlo v Monaku, jejíž představení bylo živě vysíláno na digitální platformě Arte Web Live. Od té doby vytvořil pro tento monacký soubor řadu děl, včetně choreografií Arithmophobia (2013), True and False Unicorn (2015), Dítě a kouzla (2016), Massâcre (2017), která byla znovu uvedena v Ženevě v květnu 2021, Aimai-je un rêve? (2018) inspirovanou slavným baletem Faunovo (pozdní) odpoledne a Les Nuls (2023).
V roce 2014 ukončil kariéru tanečníka a začal se plně věnovat choreografii. K tomuto kroku přispěla i nabídka vytvořit první celovečerní balet Louskáček pro švýcarské divadlo Grand Théâtre de Genève. Soubor tuto inscenaci uváděl 7 let, mimo jiné i na prestižním festivalu Dance Open v Petrohradu. Od prosince roku 2024 je inscenace součástí repertoáru nizozemského souboru Introdans. Do Ženevy byl Verbruggen znovu pozván k vytvoření složené inscenace Ba/rock (2016), která zahrnovala choreografie Iris a Vena Amoris. V roce 2021 pak pro tento soubor nastudoval inscenaci Massâcre Anon.Jeroen Verbruggen tvoří choreografie pro soubory klasického baletu i moderního tance. Dosud vytvořil 9 celovečerních děl. Mezi jeho významné choreografie patří například A Mighty Wind (2015) pro britské divadlo National Dance Company Wales, která byla uvedena i na maďarském hudebním festivalu Sziget, Pointless (2016) pro francouzský soubor Ballet National de Marseille, Ma mère l’Oye (2016) belgický soubor Opera Ballet Vlaanderen, celovečerní triptych Orphic Hymn (2017) pro soubor slovinského divadla SNG Opera in balet Ljubljana, Sciamachy (2019) pro soubor finského divadla Suomen kansallisooppera ja, Dance Hall (2019) pro ruský soubor Teatr Baleta Moskva, Marná opatrnost (2021) pro soubor švýcarského divadla TheaterBasel a 4NEVER (2023) pro soubor chorvatského divadla Hrvatsko narodno kazalište Ivana pl. Zajca.
Několik choreografií Verbruggen vytvořil také v Německu. Jedná se o choreografie Where Have All the Flowers Gone (2016) soubor Staatsballett Nürnberg, The Great Trust (2018) pro soubor Hessisches Staatsballett, experimentální celovečerní balet ve formátu 360° Open (S)pace (2018) pro soubor Ballet im Revier v Gelsenkirchenu, X jako součást Minute made (2019) pro soubor divadla Gärtnerplatztheater v Mnichově, Dornröschen – Once Upon a Dream (2019) pro soubor Leipziger Ballett, který byl nominován na cenu DER FAUST 2020, Pták Ohnivák (2021) pro soubor Staatsballett Karlsruhe, Amor & Psyche? (2022) pro soubor divadla Nationaltheater Mannheim a Hokus & Pokus (2024) pro soubor Staatsballett Hannover.
V roce 2022 Verbruggen poprvé spolupracoval s Tobiasem Kratzerem na Rossiniho opeře Mojžíš v Egyptě, která měla premiéru na Festivalu d’Aix a v divadle Opéra de Lyon. Spolupráce pokračovala inscenací Arabella (2023) pro divadlo Deutsche Oper Berlin. Ve stejném roce Verbruggen převzal produkci Die Sieben Todsünden Kurta Weilla pro Opera Ballet Vlaanderen v Antverpách, čímž debutoval jako choreograf a režisér opery.
Nyní Verbruggen pracuje na několika nových projektech, včetně Gesamtkunstwerk (2025) pro divadlo Theater Magdeburg, Farewell in Paris (2025) pro divadlo Gärtnerplatztheater a Don Quijote (2026) pro divadlo Landestheater Linz.
Za pravdivost a věcnou správnost informací uvedených v životopise zodpovídá umělec.
Fotografie - Sezóna:
