VLADISLAV HAMŠÍK - ŽIVOTOPIS

(27. 7. 1914, Pozlovice u Zlína – 16. 5. 2000, Ostrava)

ředitel 1956–1971

Kdo by to byl tušil, že původně učitel němčiny a francouzštiny nakonec zakotví u divadla. Pozice divadelního ředitele ale jako by byla Vladislavu Hamšíkovi celoživotně souzena. Poprvé usedl na ředitelské křeslo už po válce, když se roku 1945 stal uměleckým ředitelem Beskydského divadla. O čtyři roky později stanul v čele dnešního Slezského divadla Opava a získané zkušenosti s vedením vícesouborového divadla pak zúročil i v Ostravě (1956–1971). Během patnácti let se zasloužil především o vysokou uměleckou úroveň divadla, obklopil se vynikajícími šéfy souborů a tehdejší Státní divadlo v Ostravě se stalo celostátně respektovanou reprezentativní scénou. Rozsáhlou rekonstrukcí Divadla Zdeňka Nejedlého (dnešního Divadla Antonína Dvořáka) navíc vyřešil dlouholeté problémy s provozním zázemím. Nechal rozšířit provozní prostory, přibyly tehdy nové zkušebny, baletní sál, sklady kulis i herecké šatny. Kdyby nebyl z politických důvodů roku 1971 odvolán, setrval by na pozici ředitele určitě déle a alespoň by po usilovné dvouleté rekonstrukci uvedl divadlo zpátky do provozu.

Kromě své ředitelské práce se věnoval čas od času i režijní tvorbě, zejména v operetě a opeře, a během ředitelského období téměř nebylo roku, kdy by se nepustil do režie alespoň jedné inscenace. Když pak byl na počátku normalizačního procesu z funkce ředitele odvolán, věnoval se režii už naplno. Přeložil a upravil celou řadu operetních libret i několik oper a s divadlem spolupracoval až do roku 1991, kdy se s diváky rozloučil premiérou Piskáčkova Tuláka.

Jeho posedlost divadlem a neobyčejná pracovitost byla všeobecně známa. Navštěvoval téměř každé představení, vždy se chtěl zúčastnit inscenačních zkoušek i jednotlivých repríz. Měl neobyčejně široký kulturní rozhled a získával si respekt i svým noblesním vystupováním. Zároveň však byl nekompromisním ředitelem, který nikdy neporušil své zásady.

Jeho odkaz na českých jevištích přetrvává dodnes, a to díky jazykovému talentu, který proměnil v několik úspěšných překladů (zejména operety Ples v opeře, Čardášová princezna nebo Polská krev).

(to, časopis NDM, září/říjen 2021)