SYLVA ZIMULA HANÁKOVÁ - ŽIVOTOPIS

Sylva Zimula Hanáková

kostýmní výtvarnice

Vystudovala Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity, dále pokračovala na brněnské JAMU – obor scénografie. Od roku 1986 pracovala jako kostýmní výtvarnice, především pak pro divadla Husa na provázku, Divadlo Radost (Brno), Klicperovo divadlo, Národní divadlo (Praha), Dejvické divadlo, Divadlo na Vinohradech, Divadlo Na Fidlovačce, Divadlo Komedie, Slovenské národné divadlo, Národní divadlo Brno nebo Divadlo Aréna (Bratislava).

V letech 2013–2015 vytvořila kostýmy pro tyto inscenace režiséra Vladimíra Morávka: Dvořákova Rusalka, Amadeus (DHNP, Brno), Dokonalé štěstí aneb 1789 (ND, Praha).

S režisérem Davidem Jařabem spolupracovala na dramatu Kvartýr (ND, Praha) a Obeť (Divadlo Aréna, Bratislava). Pro Hudební divadlo Karlín navrhla kostýmy k inscenaci The Addams Family v režii Antonína Procházky, pro Shakespearovské slavnosti 2014 pak k inscenaci Mnoho povyku pro nic (Jiří Menzel). V posledních letech pracovala také pro balet Národního divadla moravskoslezského (Labutí jezero, Louskáček), jakož i pro operu – La Wally (2013), nyní spolupracuje s norskou režisérkou Victorií Meirik (Oslo) na činoherní inscenaci Lesík.

V zahraničí se podílela na realizi Dostojevského Něžné pro divadlo L’Apostrophe, (Paříž 2012), Pucciniho Turandot ve švédském Göteborgu v režii Vladimíra Morávka (2014), Dvořákovy Rusalky ve slovinském Mariboru v režii Jiřího Nekvasila (2014) a Mozartových Così fan tutte v Budapešti v režii Jiřího Menzela (2014). Vytvořila několik filmových kostýmů, a to pro TV seriály Četnické humoresky a v současnosti pro Četníky z Luhačovic, pro filmovou pohádku Václava Křístky Císař a tambor (1998), film Davida Jařaba Vaterland (2004), film Pavla Jandourka Marahal (2006), pohádku Pavla Jandourka Dům U Zlatého úsvitu (2009), film Davida Jařaba Hlava-ruce-srdce (2010), prozatím naposledy pak v roce 2013 pro film Donšajni Jiřího Menzela.

Její tvorba se stáčí i k ilustracím (knihy Past na rovníku Hanzelky a Zikmunda, 2010 a Tamtamy času Rudolfa Švaříčka, 2011–2013), věnuje se také volné tvorbě a autorskému šperku.