FRANTIŠEK KORDULA - ŽIVOTOPIS

2. 4. 1930 – 29. 5. 1991

herec, činoherní režisér, umělecký ředitel Těšínského divadla v Českém Těšíně (1960–1972), režisér operety SDO (1981–1991)

František Kordula byl rodákem ze Slovácka, narodil se 2. dubna 1930 v Ratíškovicích kousek od Hodonína. Vyučil se na průmyslové škole strojní ve Zlíně, ale snad okouzlen lidovou písní a lidovým divadlem svého rodiště, se v roce 1948 přihlásil na JAMU obor herectví. Vše se zdařilo a za čtyři roky studium úspěšně zakončil závěrečnou zkouškou v roli Beněvonského v komedii A. N. Ostrovského Chudá nevěsta. Prvním jeho divadelním angažmá se stalo v roce 1952 tehdejší oblastní zájezdové divadlo v Českém Těšíně. V Těšínském divadle získal své první a zásadní zkušenosti v oboru jeho oblíbené režie. Pravděpodobně si zdejší krajinu, kulturu a zvyky zamiloval, jelikož v tomto divadle působil dlouhých 29 let jako herec, činoherní režisér a v letech 1960–1972 se stal jeho uměleckým ředitelem.
V roce 1980 dostal nabídku režírovat v tehdejším Státním divadle Ostrava (ještě jako host) Fidlovačku Josefa Kajetána Tyla, ve které doplnil děj o samotnou postavu J. K. Tyla. Po první zdařilé premiéře nedalo na sebe dlouho čekat jeho stálé angažmá v SDO jako režisér operety.
Za deset let působení v ostravském divadle vytvořil přes 20 operetních inscenací. Připomeňme si například inscenaci Hrabě Monte Christo (1982), ve které František Kordula využil doslova metodu filmového střihu a děj měl díky mnoha situačním proměnám rychlý spád. V Lehárově Zemi úsměvů (1987), ale i dalších operetách jako byly Kálmánovy Podzimní manévry (1983), Offenbachova Madame Favart (1985) nebo Kubínovi Pasekáři (1987), se mu podařilo vyhnout tzv. operetním manýrám a klást důraz na civilní herecký projev. V roce 1990 zrežíroval úspěšně muzikál My fair lady. Výběr muzikálu nebyl náhodný, jelikož perspektivu hudebně zábavného divadla viděl především v muzikálech, které by byly vytvářeny na základě hodnotných literárních předloh nebo by vycházely ze současné původní tvorby, jejíž hudba vyjadřuje pocity současného člověka.
Základním rysem jeho práce byla maximální důslednost. Každou inscenaci si perfektně připravoval předem a právě přípravu považoval za jednu z nejkrásnějších etap své režijní práce. Jeho režisérským krédem bylo neoddělovat divadelní hru od optimismu – ani tragédii, a tím méně komedii, souhlasil totiž s myšlenkou Romaina Rolanda, že divalo by mělo být lidovou slavností.