Tři zastavení nad Smetanovským operním cyklem v NDM aneb Dobrá věc se podařila

Pomyslný „maraton“ Smetanových oper zažila ostravská opera v průběhu své více než stoleté historie celkem třikrát. A počtvrté vrcholí hudební oslava Smetanova pozoruhodného operního díla právě v této sezóně!

Poprvé byl Ostravě představen cyklus všech Smetanových oper v roce 1924, tehdy bylo Národní divadlo moravskoslezské sotva pětileté. Zmíněný letopočet v sobě spojil sté výročí narození a současně čtyřicáté výročí úmrtí tvůrce a obě jubilea se tehdy nepřehlédnutelně zapsala do celorepublikového kulturního dění. Smetanovské oslavy reprezentovaly projevy vděčnosti národa vůči jeho velikánu, dané do jisté míry i atmosférou prvních poválečných let samostatné republiky. V Ostravě se o uvedení cyklu zasloužil první šéf opery NDM Emanuel Bastl, znamenitý umělec, který seznamoval ostravské publikum v prvé řadě s klasiky české národní hudby. Měl k tomu vynikající příležitost, na období jeho ostravského působení (1919–1927) totiž připadlo právě ono velké hudební výročí. V rámci Smetanova cyklu tak v jarních měsících, v březnu až květnu 1924 (a pro mimořádný úspěch ještě opětovně i v červnu), provedl souborně všech osm skladatelových oper: Libuši, Branibory v Čechách, Prodanou nevěstu, Dalibora, Dvě vdovy, Hubičku, Tajemství a Čertovu stěnu, navíc také symfonický cyklus Má vlast. Není divu, že mu za takto rozsáhlý počin byla dokonce udělena zlatá Smetanova medaile. Uvedl je v pořadí, v jakém je Smetana postupně komponoval, jen Libuši zařadil mimořádně hned na úvod. Důvod byl symbolický a odkazoval na ostravské počátky českého Národního divadla moravskoslezského. Ještě před první oficiální sezónou v Městském divadle se totiž 8. května 1919 uskutečnil dlouho očekáváný večer: od stavby divadla v roce 1907 zazněla pod taktovkou Emanuela Bastla a za tónů Smetanovy Libuše poprvé z jeviště Městského divadla čeština!

Podruhé se všemi Smetanovými operami rozezněla ostravská operní scéna až po více než třech dekádách roku 1956, a to díky inciativě a nastudování vynikajícího dirigenta Rudolfa Vašaty a za znamenitého režijního vedení Ilji Hylase. Některé již uváděné tituly doplnili o nová nastudování a celý cyklus pak zakončil Vašata v rámci Ostravského máje premiérou Čertovy stěny a prvním scénickým provedením fragmentu opery Viola, kterou už v závěru života skladatel nedopsal. Fragment opery Viola nakonec tvoří pouze 365 taktů, což odpovídá přibližně čtrnácti minutám hudby. Tehdy zazněl na matiné společně se Smetanovou orchestrální skladbou Pražský karneval a s Druhým kvartetem d moll.

Potřetí se vrátil smetanovský cyklus roku 1984. Jako jediná mimopražská scéna si tehdy ostravská opera dala předsevzetí, že se k myšlence uvedení Smetanova díla vrátí v Roce české hudby. Z iniciativy šéfa opery Václava Návrata a režiséra opery Miloslava Nekvasila byly obnoveny některé starší inscenace a postupně doplněny nové, takže od dubna do června 1984 zazněl po 28 letech opět kompletní cyklus. Tentokráte ovšem s vyvrcholením Libuše a uzavřený koncertním provedením Violy. Protože cyklus byl projektem nejen prestižním, ale také časově a organizačně náročným, vyžadoval pečlivou a kontinuální práci, kterou dokázali nejlépe zajistit kmenoví režiséři opery tehdejšího Státního divadla v Ostravě Rudolf Málek a Miloslav Nekvasil, ale také dirigent Jiří Pinkas. Velkou pozornost si tehdy získal i originální umělecký plakát malíře a ilustrátora Cyrila Boudy i jednotné programové tiskoviny. Tak jako v roce 1956 i tentokrát se ke zlomku opery Viola přiřadila další Smetanova díla – v tomto případě symfonická báseň Richard III. a Pochod ke slavnosti Shakespearově. Už tak sám o sobě náročný hudební projekt navíc komplikovaly nezáviděníhodné provozní podmínky. Po požáru Divadla Jiřího Myrona totiž pracovala opera ve stísněných prostorách jedné budovy společně s dalšími třemi soubory. Ani tato skutečnost nezabránila tomu, aby ostravská opera s výslednou inscenací Libuše dokonce pohostinsky navštívila také Opavu, Olomouc či Hukvaldy.

Bedřich Smetana patří k zakladatelům moderní české hudby. A to nejen jako skladatel světového rozměru, ale též svou činností organizační a dirigentskou. Jako kapelník Prozatímního divadla (v podstatě umělecký šéf opery) v letech 1866–1874 svou systematickou prací dirigentskou i dramaturgickou položil základy budoucího souboru opery Národního divadla – prvního českého stálého operního souboru! Tuto práci však vzhledem k onemocnění a následné hluchotě musel již v roce 1874 opustit, komponovat však nepřestal, a tak v tomto období složil a dokončil nejen tři opery, ale i tak významná komorní díla jako oba dva smyčcové kvartety či dvě houslová dua Z domoviny a především cyklus symfonických básní Má vlast. Oslavy 100. výročí Smetanova narození položily v roce 1924 v mladé Československé republice základ k dodnes živé tradici Roků české hudby, které se konají v letech, jejichž letopočet končí číslicí 4. Operní tvorba patří k hlavním pilířům pozoruhodného skladatelského díla Bedřicha Smetany. Dokončil celkem osm oper a všechny jsou, včetně prvotiny Braniboři v Čechách, zralými díly a přes konzistenci skladatelova rukopisu každé z nich je svou dramaturgií naprosto originální, každé z nich představuje jiný hudebně dramatický svět. Není ve světové literatuře tolik skladatelů, jejichž poměrně rozsáhlé operní dílo lze takto uvádět celé, jako rovnocenné kompozice, byť každý titul je dramaturgicky a žánrově jiný. V české operní literatuře oba tyto principy – kompoziční zralost stejně jako dramaturgickou a žánrovou originálnost – obsahuje rovněž jedna každá opera Bohuslava Martinů (1890–1959), u kterého je navíc počet dokončených kompozic oproti Bedřichu Smetanovi téměř dvojnásobný. A svým způsobem (s výjimkou dvou operních „prvotin“) můžeme totéž konstatovat u pozoruhodného operního díla Leoše Janáčka (1854–1928).