ČLÁNEK Z KATEGORIE ČINOHRA

 

„Minimalistická scéna Davida Baziky dává prostor především hlavním hrdinům a autentické hudební složce, kterou celou obstarává doprovázející hudebník Vlastimil Ondruška. Za jeho doprovodu se usadíte v hledišti a příjemná atmosféra vás ihned pohltí. Jakmile si vás všimne také David Viktora coby vypravěč a průvodce povídkami, hned vás pozve do svého bytu, myšlenek i světa na konci hrotu pera. (...) Jeho nadhled, příjemná dikce a napětí vytvářející načasování provází diváky po celou dobu, aby se s nimi vypravěč i náležitě rozloučil s grácií doby, která je laskavá a slušná. (...) Představení vás totiž strhne a blízkost přirozeného herectví vám dává pocit, že jste opravdu na návštěvě u pana vypravěče a fandíte hlavnímu hrdinovi i přesto, že v předešlé povídce nebyl za klaďase.

 

Výběr herců se více než povedl. Jednotlivé postavy by se daly popsat jako učebnicové archetypy. S naprostou samozřejmostí se na jevišti pohybuje Alexandra Gasnárková. (...) Její mikroskopická gesta a téměř neznatelná mimika stačí na to, aby vyjádřily momentální rozpoložení a bavily skrytým významem. Spisovatelsky řečeno, hraje mezi řádky a tím se lehce odlišuje od ostatních kolegů. Její tehdejší roli převzala Kateřina Breiská a snad nejrazantnějších proměn (od skromné manželky úředníka přes naivní dívku až po rozvernou lehkou děvu) se zhostila s jistotou a přesvědčivostí. Subtilní herečka v sobě skrývá ohromnou zásobu podob, které může divákům naservírovat bez mrknutí oka a přitom docílit zatajených dechů při monologu rovnou všech tří sester. Jemnost a klid Kateřiny Breiské hezky doplňuje rozvernost a gestikulace Petra Panzenbergera. Místy by se dalo říct, že už to s koulením očí musí každou chvíli přehnat, ale Petr Panzenberger zná své možnosti a vždy je umí v pravou chvíli utnout, aby se už z tak humorné situace nestala fraška. Cit pro situaci má našponovaný a hraje na ty správné strunky divákova očekávání. A nezklame ani jednou.

 

To, že se dá hrát i v sedě a od stolu, ukazuje především Stanislav Šárský. Vedle energetického Panzenbergera pan Šárský rozdává klid plnými hrstmi. Jeho postavy se nejvíce slévají do podobného typu mužů, ale minimalistické herecké nuance se právě zde projevují nejvíce. (...) Hodný pan doktor patří mezi hry, které budete chtít vidět i vícekrát. Ať už proto, abyste se znovu ponořili do laskavé představy o dobrých koncích, nebo abyste si udělali výlet do doby, kdy dámy chodily v róbách s peřím a pánové ve fracích. Anebo se prostě jen budete chtít bavit, protože díky režiséru Bedřichovi Jansovi se bavit budete náramně.“