HISTORIE - ČINOHRA

 

 

V stoleté historii činoherního souboru se ve vedení vystřídalo sedmadvacet uměleckých šéfů a angažmá prošlo na stovky uměleckých osobností. Prvním šéfem činohry byl tehdejší ředitel NDMS Václav Jiřikovský, s jehož působením je nerozlučně spjato také jméno prvního ostravského dramaturga Vojtěcha Martínka. Významnými herci počátků činoherního souboru byli Alexandr Kantor, Táňa Hodanová či Jiří Myron, po němž je pojmenováno Divadlo Jiřího Myrona.

 

Prvorepublikovou činohru pak krátce ovlivňovali režiséři Karel Prox, vnášející do ostravského prostředí zkušenosti s expresionismem, Oldřich Stibor, který zaujal roku 1929 založením avantgardního Studia a inscenováním expresionistické hry Ernsta Tollera Sokové strojů ve výpravě Vladimíra Kristina, či Jan Škoda, jehož éra je dodnes považována za jednu z nejvýraznějších v dějinách ostravského divadla. Jan Škoda od počátku spolupracoval s výtvarníkem Janem Sládkem, skutečným mistrem svého oboru; v poválečném období pak nastoupil do divadla na dlouhé čtyři dekády výtvarník Vladimír Šrámek, který vytvořil přes dvě stě scénografií v činohře, opeře, operetě i baletu a spolupracoval s vynikajícími režiséry napříč ostravskou divadelní historií – Radimem Kovalem, Bedřichem Jansou nebo Karlem Bryndou.

 

 

Právě Radim Koval svým příchodem na konci 50. let povýšil činohru tehdejšího Státního divadla v Ostravě do pozice jednoho z nejrespektovanějších českých činoherních souborů své doby; vytvořil přes šest desítek činoherních inscenací. Hrubínova Srpnová neděle (1959), kterou v Ostravě debutoval, Shakespearův Richard III. (1962) s Jiřím Adamírou v titulní roli, Euripidova Médea (1965) se Zorou Rozsypalovou a Františkem Šecem v hlavních rolích či československá premiéra O’Neillovy hry Dlouhá cesta dnem do noci (1966) jsou dodnes vysoce ceněné v celonárodním kontextu.

 

Deset ostravských sezón Jana Kačera pak bylo spojeno zejména s inscenacemi na Komorní scéně Státního divadla v Ostravě zřízené v roce 1977 v Divadle loutek po požáru Divadla Jiřího Myrona. Zahájila svůj provoz 12. listopadu premiérou Rostandova Cyrana z Bergeracu v režii Jana Kačera, a to s jedinečným obsazením Jana Vlasáka a Alexandry Gasnárkové v hlavních rolích. Některé Kačerovy inscenace však byly zakázány – Letní kino Život (1977) těsně před premiérou a Hlučná samota (1984) po několika reprízách.

 

Na Komorní scéně se hrálo naposledy v roce 1995, ale další alternativní prostor našel soubor v Divadelním klubu (mj. Moskva → Petušky v režii Tomáše Jirmana a kol., 2011), ve foyeru Divadla Jiřího Myrona (Pěna dní v režii Radovana Lipuse, 1992, ad.) a také za jeho oponou (Romance pro křídlovku v režii Radovana Lipuse, 1998; Můj boj (Mein Kampf) v režii Juraje Deáka, 2004) a ve zkušebně Divadla Antonína Dvořáka (např. Portugálie v režii Michala Langa, 2001). V porevolučních sezónách určovali směřování souboru režiséři a šéfové Juraj Deák a Janusz Klimsza (dnes kmenový režisér činohry) a na repertoár se dostaly hry doposud zakázaných autorů, mezi nimiž byl i Václav Havel (Asanace, 1990; Motýl na anténě, 2002).

 

Za vice než sto let historie činohry Národního divadla moravskoslezského se zde vystřídala celá řada vynikajících hereckých osobností, jako byli Hugo Haas, Rudolf Deyl ml., Franta Paul, Otto Šimánek, Jiří Adamíra, Libuše Havelková, Miloslav Holub, Karel Vochoč, později Jan Filip, Jitka Smutná, Apolena Veldová, Jiří Čapka či Stanislav Šárský. Úspěchy stvrdila řada nominací a ocenění (3 Ceny Thálie – získali ji dva mladí talentovaní umělci do 33 let Jan Hájek a Ivan Dejmal a Thálií za celoživotní mistrovství v oboru byla oceněna Zora Rozsypalová). V roce 2019, kdy činohra oslavila 100 let, měla na svém kontě 1305 premiér.

 

Od roku 1997 pořádá NDM Festival ostravských činoherních divadel OST-RA-VAR, který založili režiséři Juraj Deák, Radovan Lipus a dramaturgové Marek Pivovar a Alice Taussiková.