ČLÁNEK Z KATEGORIE ČINOHRA

 

„Když (...) čtenář přijde (...) do Divadla Antonína Dvořáka, kde soubor činohry Národního divadla moravskoslezského v režii Vojtěcha Štěpánka a v dramaturgii Sylvie Vůjtkové tuto hru nastudoval a hraje, stane se účastníkem komediálního divadelního představení, během kterého se publikum zpočátku sice obezřele, ale postupně stále více a častěji dává do hlasitého smíchu, kde se lidé baví pohledem na špičkové herectví a (herci prominou) komediantství nejvyšších kvalit. Jedná se skutečně o skvělou zábavu, i když humor je zde místy velmi drsný.

Když k tomu přidáme mimořádnou schopnost dramatika vtělit do svého textu nadhled, sebeironii, schopnost dělat si legraci ze sebe sama, ale i z lidských nedostatků a slabostí, ba dokonce i z mocichtivosti, kariérismu, hamižnosti, hyenismu a mnoha další opaků šlechetnosti a skutečného lidství, jde o mimořádnou událost. Ano, tato inscenace i představení Havlova Odcházení mimořádnou událostí skutečně je.

 

(...) Hlavní postava Riegra v Havlově Odcházení patří k těm nejsložitějším a pro herecké ztvárnění nejobtížnějším. Vyžaduje nejen schopnosti nutné pro charakterní herectví, vyžaduje i schopnosti komediální a doslova si žádá, aby ten, kdo tuto postavu hraje (...) byl i komikem. A Jan Fišar ve svém Riegrovi nabízí divákům komickou, místy však i tragikomickou postavu, ze všeho nejvíce však poctivě slouží, patřičně veden režisérem, své roli a inscenaci jako takové. Úcta k autorovi Odcházení, herecké umění a herecká pokora, to vše dohromady činí z této Fišarovy herecké práce jeden z vrcholných výkonů jeho kariéry. A nebojím se říci, že ten skutečně největší.