V den oslav 28. října 2018 jsme při příležitosti 100 let založení Československa otevřeli zrekonstruovaný slavnostní sál.
 
Stylové historické prostory v prvním patře Divadla Jiřího Myrona s výhledem na katedrálu Božského Spasitele slouží koncertům, výstavám a společenským setkáním. Každou sezónu ponese sál jiné jméno, vždy jméno významného představitele ostravského kulturního a společenského života. Této osobnosti bude také po celou sezónu věnována část výstavních prostor.
 
Pro jubilejní stou sezónu byl vybrán Edmund Palkovský, který byl jedním ze zakladatelů spolku Národní dům v roce 1894 (dnes Divadlo Jiřího Myrona) a také prvního českého gymnázia v Matiční ulici v Ostravě. Ve 101. sezóně nesl jméno Karla Küglera – operního pěvce, režiséra, překladatele operních i operetních libret a scénografa.
 
V letošní, 102. sezóně bude slavnostní sál pojmenován po Josefu Kobrovi, jemuž bude věnována výstava s názvem V dokonalé úctě Josef Kobr vytvořená divadelními archivářkami Terezou Osmančíkovou a Karolínou Pečenkovou. K nahlédnutí bude před každým představením v Divadle Jiřího Myrona a během přestávek po celou sezónu 2020/2021.
 
 
Josef Kobr
(9. 9. 1920, Kladno – 10. 5. 1999, Ostrava)
 
Jeden z největších komiků a nejpopulárnějších herců své doby se narodil 9. září roku 1920 v Kladně. Po maturitě byl roku 1939 přijat na Vysoké učení technické v Praze, sotva započaté studium však přerušila okupace, a tak je musel ukončit. Začal se ale věnovat herectví, a díky této skutečnosti získalo ostravské publikum nezapomenutelnou osobnost hudebního divadla. Prvních hereckých zkušeností se mu dostávalo na cestách; společně se Zdenkou Sulanovou a Rudolfem Hrušínským projížděli roku 1940 různá místa republiky a přinášeli lidem ve válečné době divadelní radost. Úplně poprvé se představil v inscenaci Kotrmelce mládí, v níž s Rudolfem Hrušínským alternoval. Už o pouhý rok později ale odešel do ostravského angažmá. Jenže než se roku 1947 usadil v Ostravě opravdu na trvalo, vystřídal ještě několik divadelních angažmá. Jeho první stálou scénou bylo divadlo Uranie v Praze-Holešovicích, mezi léty 1943–1947 působil na jevištích Městského divadla v Kladně, Zemského divadla v Brně a divadla v Jablonci nad Nisou.

V ostravském divadle pak od roku 1947 strávil téměř půl století, a ačkoliv hrál i v činoherních a muzikálových inscenacích, svůj život zasvětil operetě. Ztvárnil na dvě stovky rolí, ale převládaly především ty komické, a tak není divu, že se vždy nejčastěji vzpomíná na jeho nezapomenutelného popeláře Alfréda Doolittla v muzikálu My Fair Lady (1967 a 1990), Vodníka Čochtana v Divotvorném hrnci (1949 a 1979), ševcovského tovaryše Knejpa ve frašce Lumpacivagabundus (1982), a asi úplně nejvíce na Švejka ve stejnojmenné inscenaci (1976). Celkem patnáctkrát se pustil i do režie operetních inscenací – shodou okolností to v případě první (1950) i poslední (1988) režie byl Straussův Cikánský baron.

Josef Kobr byl jedním z nejpopulárnějších herců své doby, byl obdařen velkým smyslem pro humor a vypravěčským talentem. Vystupoval v televizi, rozhlase i filmu, v dobách své největší slávy se bez něj neobešly ani televizní a silvestrovské zábavy. K filmu se poprvé dostal díky epizodní roli závodníka ve filmu Dědeček automobil (1956), největší popularitu mu však přinesla komická postava svérázného kapelníka hornické dechovky Leopolda Juřici v Dietlově seriálu Dispečer (1971). Naposledy se pak na plátně objevil v okupační komedii Stůj, nebo se netrefím (1998). „Lehkou múzu“ propagoval po celé republice. Jezdil bavit diváky s vlastní estrádní skupinou, ve které byl vynikajícím konferenciérem a bavičem. V letech 1981–1987 pak své letité zkušenosti s ostravskou operetou uplatnil i ve funkci šéfa souboru. V angažmá působil oficiálně jen do roku 1989, ale ještě několik let poté byl stále jako emeritní člen obsazován do menších rolí. Jeho poslední rolí byl divadelní sluha Weigl v operetě Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu (1995).

Svůj velkolepý plán – udělat s kamarádem a kumpánem Kosťou Holubářem v roce 2000 na náměstí Ostravákům estrádu – uskutečnit nestihl. Zemřel po těžké nemoci dne 10. května 1999 ve věku nedožitých 79 let.

 
 Kontakt v případě zájmu o pronájem:
Jan Bednařík
+420 722 948 018
jan.bednarik@ndm.cz
 
 
Z archivu:
Slavnostní sál již nesl jména těchto osobností: