V den oslav 28. října 2018 jsme při příležitosti 100 let založení Československa otevřeli zrekonstruovaný slavnostní sál. Stylové historické prostory v prvním patře Divadla Jiřího Myrona s výhledem na katedrálu Božského Spasitele slouží koncertům, výstavám a společenským setkáním. Každou sezónu ponese sál jiné jméno, vždy jméno významného představitele ostravského kulturního a společenského života spojeného s historii našeho divadla. Této osobnosti bude také po celou sezónu věnována část výstavních prostor.
 
Pro jubilejní stou sezónu byl vybrán Edmund Palkovský (NÁHLED VÝSTAVY), který byl jedním ze zakladatelů spolku Národní dům v roce 1894 (dnes Divadlo Jiřího Myrona) a také prvního českého gymnázia v Matiční ulici v Ostravě. Ve 101. sezóně nesl jméno Karla Küglera (NÁHLED VÝSTAVY) – operního pěvce, režiséra, překladatele operních i operetních libret a scénografa. V sezóně 2020/2021 byl slavnostní sál pojmenován po Josefu Kobrovi (NÁHLED VÝSTAVY), jemuž byla věnována výstava s názvem V dokonalé úctě Josef Kobr vytvořená divadelními archivářkami Terezou Osmančíkovou a Karolínou Pečenkovou. K nahlédnutí byla před každým představením v Divadle Jiřího Myrona a během přestávek i v sezóně 2021/2022. V sezóně 2022/2023 nesl slavnostní sál jméno ostravské činoherní herečky Táni Hodanové (VIRTUÁLNÍ VÝSTAVA). Byla z těch umělců, v jejichž osobnosti, životě a práci se koncentrují vlastnosti a okolnosti tak, že průběžně formují fenomén, který, i kdyby nechtěl, je nucen zanechat výraznou stopu v historii svého oboru. Slavnostní sál v sezóně 2023/2024 nesl příznačně pro jubilejní rok Bedřicha Smetany jméno jednoho z nejvýznamnějších smetanovských operních dirigentů Emanuela Bastla.

V nové sezóně 2024/2025 ponese slavnostní sál jméno Vladimíra Kristina. Nejen pro jeho nezpochybnitelný přínos ostravskému kulturnímu životu a pro zásluhy o rozvoj ostravské scénografie (podílel se na 140 inscenacích, z toho 134 dnešního NDM), ale také jako připomínka 130. výročí jeho narození v roce 1894. Tedy stejného roku, kdy Ostrava získala v podobě Národního domu místo společenského a divadelního života.

Ostravský rodák Vladimír Kristin (25. 7. 1894 Moravská Ostrava – 13. 11. 1970 Ostrava), pověstný svým zeleným pracovním pláštěm a všudypřítomným obláčkem cigaretového dýmu, zasvětil svůj život vedle malby, grafiky a ilustrace rovněž divadlu a stal se jedním z prvních ostravských profesionálních jevištních výtvarníků vůbec. Jako první vnášel do ostravské scénografie progresivní podněty a moderní trendy, zavrhl popisný realismus i do té doby zcela běžné malované kulisy, aby vytvářel scény nekomplikované, náznakové, atmosférou podněcující k představivosti. Studium absolvoval na prestižní vídeňské umělecké akademii, ale svůj talent rozvíjel také na večerních lekcích malby u světoznámého Oskara Kokoschky. První světová válka a narukování na vojnu oddálily začátek jeho aktivní tvůrčí éry až do roku 1921, přesto se dvacátá léta v profesním životě Vladimíra Kristina záhy nesla na vlně výrazných úspěchů. Svým průbojným a progresivním úsilím se vypracoval na předního představitele ostravského výtvarného umění a zásadního organizátora zdejšího společenského života. Tvořil mistrovské obrazové kompozice – na malířské plátno zachytil nesčetně ostravských scenérií, dělnických kolonií i technických dominant průmyslového města, založil Moravskoslezské sdružení výtvarných umělců (vůbec první řádně ustanovený výtvarný spolek v Ostravě) a v té době podlehl také kouzlu divadelní múzy. K divadlu jej přizval režisér a tenorista Národního divadla moravskoslezského Karel Kügler roku 1924, a i když jejich vzájemná spolupráce byla co do počtu inscenací nejplodnější, své tvůrčí síly během následujícího čtvrtstoletí spojil s mnoha dalšími významnými režiséry: s progresivními Karlem Proxem a Oldřichem Stiborem, s renesanční osobností Františkem Paulem i s dnes už méně známým Jaroslavem Skálou. Roku 1928 vystřídal v divadle na místě hlavního jevištního výtvarníka malíře Viktora Kutzera. To už měl za sebou více než tři desítky scénografických realizací a další více než stovku před sebou. I když roku 1930 přivedl ke scénografii později jednoho z nejoceňovanějších scénografů Jana Sládka, aby jej na pozici šéfa výpravy nahradil, s divadlem zůstával ve velmi aktivním tvůrčím spojení až do roku 1949. Léty praxe načerpané poznatky o divadelních zákonitostech pak využil i v nově vznikajícím poválečném Divadle mladých (dnešní Divadlo Petra Bezruče). Jako první ostravský výtvarník získal roku 1959 titul zasloužilý umělec.
 
Kontakt v případě zájmu o pronájem:
Kateřina Svobodová
Šéfka mimořádných projektů
Tel: +420 596 276 144, +420 605 008 607
E-mail: katerina.svobodova@ndm.cz
 
Z archivu:
Slavnostní sál již nesl jména těchto osobností: