V den oslav 28. října 2018 jsme při příležitosti 100 let založení Československa otevřeli zrekonstruovaný slavnostní sál.
 
Stylové historické prostory v prvním patře Divadla Jiřího Myrona s výhledem na katedrálu Božského Spasitele slouží koncertům, výstavám a společenským setkáním. Každou sezónu ponese sál jiné jméno, vždy jméno významného představitele ostravského kulturního a společenského života. Této osobnosti bude také po celou sezónu věnována část výstavních prostor.
 
Pro jubilejní stou sezónu byl vybrán Edmund Palkovský (NÁHLED VÝSTAVY), který byl jedním ze zakladatelů spolku Národní dům v roce 1894 (dnes Divadlo Jiřího Myrona) a také prvního českého gymnázia v Matiční ulici v Ostravě. Ve 101. sezóně nesl jméno Karla Küglera (NÁHLED VÝSTAVY) – operního pěvce, režiséra, překladatele operních i operetních libret a scénografa.
 
V letošní, 102. sezóně bude slavnostní sál pojmenován po Josefu Kobrovi (NÁHLED VÝSTAVY), jemuž bude věnována výstava s názvem V dokonalé úctě Josef Kobr vytvořená divadelními archivářkami Terezou Osmančíkovou a Karolínou Pečenkovou. K nahlédnutí bude před každým představením v Divadle Jiřího Myrona a během přestávek po celou sezónu 2020/2021.
 
 
Josef Kobr
(9. 9. 1920, Kladno – 10. 5. 1999, Ostrava)
 
Jeden z největších komiků a nejpopulárnějších herců své doby se narodil 9. září roku 1920 v Kladně. Po maturitě byl roku 1939 přijat na Vysoké učení technické v Praze, sotva započaté studium však přerušila okupace, a tak je musel ukončit. Začal se ale věnovat herectví, a díky této skutečnosti získalo ostravské publikum nezapomenutelnou osobnost hudebního divadla. Prvních hereckých zkušeností se mu dostávalo na cestách; společně se Zdenkou Sulanovou a Rudolfem Hrušínským projížděli roku 1940 různá místa republiky a přinášeli lidem ve válečné době divadelní radost. Úplně poprvé se představil v inscenaci Kotrmelce mládí, v níž s Rudolfem Hrušínským alternoval. Už o pouhý rok později ale odešel do ostravského angažmá. Jenže než se roku 1947 usadil v Ostravě opravdu na trvalo, vystřídal ještě několik divadelních angažmá. Jeho první stálou scénou bylo divadlo Uranie v Praze-Holešovicích, mezi léty 1943–1947 působil na jevištích Městského divadla v Kladně, Zemského divadla v Brně a divadla v Jablonci nad Nisou.

V ostravském divadle pak od roku 1947 strávil téměř půl století, a ačkoliv hrál i v činoherních a muzikálových inscenacích, svůj život zasvětil operetě. Ztvárnil na dvě stovky rolí, ale převládaly především ty komické, a tak není divu, že se vždy nejčastěji vzpomíná na jeho nezapomenutelného popeláře Alfréda Doolittla v muzikálu My Fair Lady (1967 a 1990), Vodníka Čochtana v Divotvorném hrnci (1949 a 1979), ševcovského tovaryše Knejpa ve frašce Lumpacivagabundus (1982), a asi úplně nejvíce na Švejka ve stejnojmenné inscenaci (1976). Celkem patnáctkrát se pustil i do režie operetních inscenací – shodou okolností to v případě první (1950) i poslední (1988) režie byl Straussův Cikánský baron.

Josef Kobr byl jedním z nejpopulárnějších herců své doby, byl obdařen velkým smyslem pro humor a vypravěčským talentem. Vystupoval v televizi, rozhlase i filmu, v dobách své největší slávy se bez něj neobešly ani televizní a silvestrovské zábavy. K filmu se poprvé dostal díky epizodní roli závodníka ve filmu Dědeček automobil (1956), největší popularitu mu však přinesla komická postava svérázného kapelníka hornické dechovky Leopolda Juřici v Dietlově seriálu Dispečer (1971). Naposledy se pak na plátně objevil v okupační komedii Stůj, nebo se netrefím (1998). „Lehkou múzu“ propagoval po celé republice. Jezdil bavit diváky s vlastní estrádní skupinou, ve které byl vynikajícím konferenciérem a bavičem. V letech 1981–1987 pak své letité zkušenosti s ostravskou operetou uplatnil i ve funkci šéfa souboru. V angažmá působil oficiálně jen do roku 1989, ale ještě několik let poté byl stále jako emeritní člen obsazován do menších rolí. Jeho poslední rolí byl divadelní sluha Weigl v operetě Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu (1995).

Svůj velkolepý plán – udělat s kamarádem a kumpánem Kosťou Holubářem v roce 2000 na náměstí Ostravákům estrádu – uskutečnit nestihl. Zemřel po těžké nemoci dne 10. května 1999 ve věku nedožitých 79 let.

 
 Kontakt v případě zájmu o pronájem:
Jan Bednařík
+420 722 948 018
jan.bednarik@ndm.cz
 
 
Z archivu:
Slavnostní sál již nesl jména těchto osobností: