SLAVNOSTNÍ SÁL

V letošní, 101. sezóně bude hrdě nosit jméno Karla Küglera. Této renesanční osobnosti, působící mezi světovými válkami v našem divadle jako operní pěvec, režisér, překladatel operních i operetních libret a scénograf, bude věnována výstava, na kterou se můžete těšit od 7. září 2019. K nahlédnutí bude před každým představením v Divadle Jiřího Myrona a během přestávek po celou sezónu 2019/2020.

(1. ledna 1885, Praha – 4. listopadu 1950, Ostrava)

 

Karel Kügler byl český operní pěvec – tenorista, herec, režisér, divadelní ředitel a hudební pedagog, který se zásadně podílel na vytváření operního souboru v nově založeném Národním divadle moravskoslezském. Po absolvování pražské obchodní akademie pracoval nejprve v Živnobance, ale pořád tíhl více k umění než úředničině. Po setkání s několika žáky Pivodovy operní školy se zde začal pěvecky vzdělávat a od roku 1908 ve studiích pokračoval u známého pražského učitele zpěvu a skladatele židovského původu Konráda Wallersteina. V roce 1911 debutoval v plzeňské opeře jako Jeník v Prodané nevěstě a přijal nabídku zahraničních angažmá v Kielu, Hamburku a Kodani. Po návratu do Česka působil v Městském divadle Královských Vinohrad, Národním divadle a pohostinsky i na dalších scénách. Do Ostravy přijel v roce 1919 na pozvání prvního ředitele NDMS Václava Jiřikovského, se kterým se potkal již při svých pohostinských představeních v Brně. Jiřikovský si byl vědom Küglerových zkušeností, a proto ho jmenoval do funkce operního režiséra NDMS a svěřil mu režii zahajovacího představení NDMS – Smetanovy Prodané nevěsty, což byla vůbec první Küglerova operní režie. Po úspěšné premiéře přišla celá řada dalších režií a rolí, ve kterých sklízel úspěchy jeho kultivovaný lyrický a později buffo tenor. Vynikal jako představitel tenorových rolí ve Smetanových operách a měl spolu s dirigentem Emanuelem Bastlem značný podíl na mimořádném úspěchu oslav stých narozenin Bedřicha Smetany v roce 1924.

 

Kügler byl aktivní ve více divadelních profesích (zpěvák, režisér, překladatel i scénograf) a angažoval se rovněž v kulturním životě mimo divadlo: patřil k organizátorům i sólistům koncertů Kruhu přátel vážné hudby, Spolku pro komorní hudbu, ostravských pěveckých spolků Lumír, Záboj, Židovský pěvecký spolek a od sezóny 1927/1928 abonentních koncertů symfonické hudby pořádaných dirigentem a šéfem opery NDMS Jaroslavem Voglem. Zabýval se i redakční, publicistickou a pedagogickou činností (mezi jeho žáky patřili barytonista Václav Bednář nebo sopranistka Jarmila Bičišťová).

 

V roce 1939 z Ostravy odešel a v letech 1939–1946 působil jako pedagog konzervatoře v Teheránu. Jeho posledním působištěm bylo opavské divadlo, kde se po návratu do vlasti v roce 1946 stal ředitelem a šéfrežisérem.