TÁŇA HODANOVÁ - ŽIVOTOPIS

Byla z těch umělců, v jejichž osobnosti, životě a práci se koncentrují vlastnosti a okolnosti tak, že průběžně formují fenomén, který, i kdyby nechtěl, je nucen zanechat výraznou stopu v historii svého oboru.
Když 1. srpna 1920 nastoupila do činohry NDM, Ostrava zatím netušila, že přichází osobnost, která svým uměleckým působením zásadně zasáhne hned několik epoch zdejšího divadla. Její poslední vystoupení proběhlo 27. května 1975 a Táňa Hodanová se tak s publikem rozloučila po téměř 55 letech na ostravských jevištích.
Nenáviděla průměrnost a na své kariéře pracovala od počátku racionálně, soustavně a svědomitě, přesto nebyla jen typem intelektuální herečky. Dokázala bezezbytku zúročit svůj talent díky intenzivní a nikdy neutuchající samostatné práci na rolích a jejich prostřednictvím i sama na sobě. Nepodceňovala sebemenší detail právě zkoušené dramatické figury, sama o sobě říkala, že se do nové role umí „dravě zakousnout“, a tahle dravost ji, k užitku ostravské Thálie a potěšení publika i odborné veřejnosti, neopustila po celou hereckou kariéru.
Osvojila si schopnost klenout pevně vybudovaný, a proto tolik působivý dramatický oblouk postavy, nespokojila se se základními charakterovými rysy role a také se nebála ukázat postavu v její dynamické protikladnosti a třeba paradoxnosti. Čímž si mnohokrát hereckou práci na postavě sice zkomplikovala, ale divákům tím nabídla maximum ze sebe, z autora i tématu díla.
Byla považována za jednu z nejlepších tragédek své doby, ovládala umění nosit historický kostým a vynalézavě s ním hrát, kritika oceňovala gradaci jejích postav i schopnost bez problému fyzicky zvládnout role, při nichž tzv. nesešla z jeviště. Nejvlastnější jí byly dramaticky vyhrocené charaktery, velice dobře se ale dokázala pohybovat i v titulech moderní dramatiky nebo v žánru konverzačních komedií, a během své kariéry tak nazkoušela více než 400 rolí. Byla herečkou moderní, schopnou hrát podtexty her, přičemž vnímala i morální poslání divadla a dokázala je nenásilně předat dál v konotacích s aktuální dobou.
Ve svém uměleckém životě se potkala i s režií, kterou si poprvé vyzkoušela roku 1929 ve Studiu vzniklém z inciativy umělců NDMS snažících se o nekonvenční divadlo. Vrátila se k ní na konci 30. let v rámci Dětské scény a pro dospělé publikum inscenovala především konverzační komedie ze současnosti, ve kterých jí šlo o přirozenost jevištních situací i hereckého projevu. Po válce se pak ještě několikrát režijně angažovala v nově vzniklém Divadle mladých, později Městském divadle mladých, předchůdcích Divadla Petra Bezruče.
Táňa Hodanová žila pouze pro divadlo, osobní a pracovní vztahy oddělovala, a tak jen úzkému okruhu přátel dovolila nahlédnout do svého soukromí. Když ale nad ránem 4. června 1982, necelé tři měsíce před svými 90. narozeninami zemřela, odešla s ní jedna z největších kapitol ostravského divadla obdivovaná tisíci diváků.

V sezóně 2022/2023 nesl slavnostní sál Divadla Jiřího Myrona její jméno. VIRTUÁLNÍ VÝSTAVA ZDE.