JANA KALÁŠKOVÁ - ŽIVOTOPIS

11. 1. 1924 Ostrava – 5. 3. 2020 Ostrava
členka činohry (1945 – 1953)

Ostravská rodačka Jana Kalášková vystřídala během svého života nejen několik příjmení, ale změnila si i křestní jméno. Jako Jana Kalášková se v začátcích své kariéry objevovala na divadelních cedulích či ve filmových titulcích, avšak její rodné jméno znělo Miloslava Kalášková. Později, po odchodu do Brna hrála pod jménem Jana Kuršová, a když se v roce 1985 rozloučila po třech desetiletích s brněnskou činohrou a vrátila se zpět do Ostravy, prožila zde závěr svého života v Domově pro seniory Kamenec coby Miloslava Patočková.

Už za studií na obchodní akademii si Jana Kalášková pohrávala s myšlenkou věnovat se divadlu a od svých šestnácti let byla stálým hostem v ostravském rozhlase za vedení Milana Rusínského, který její hlasové schopnosti uplatňoval v literárně-dramatických pořadech. Zde ji pravděpodobně zaznamenal tehdejší šéf ostravské činohry Jan Škoda a nabídl jí ještě před maturitou záskok v titulní roli Kvapilovy Princezny Pampelišky.

Její sen stát se profesionální herečkou se však začal plnit až během 2. světové války v Beskydském divadle v Hranicích. Po osvobození se vrátila zpět do rodné Ostravy a hned v roce 1945 byla přijata jako členka zdejší činohry. A měla štěstí, že se mohla učit a hrát po boku tehdejších ostravských hereckých bardů – Jiřího Myrona, Františka Benoniho, Jaroslava Šáry, Osvalda Albína či vynikajících hereček Táni Hodanové, Marie Rýdlové-Lierové, Anny Kratochvílové, Jindry Froňkové ad.  Díky svému nadání kořeněnému mládím a krásou byla často obsazována, v té době především do rolí dívek a dcer, a musela se tak potýkat s konkurencí zdejších začínajících mladých hereček jako byla Milada Skulinová-Albínová, Jana Ebertová nebo také Dobroslava (Slávka) Budínová. Vynikala především v Shakespearových rolích (Zkrocení zlé ženy, Večer tříkrálový či Zimní pohádka) a ruských dramatech (Tři sestry, Strýček Váňa či Pozdní láska). Jana Kalášková absolvovala také pěvecké školení u tehdejšího významného ostravského profesora zpěvu Rudolfa Vaška a později jej zúročila například v inscenaci Podskalák nebo jako autorka písňových textů pro inscenaci Cesta průkopníků.

Zlom v jejím profesním i osobním životě nastal v roce 1948, když byl do Zemského divadla v Ostravě dosazen politicky vyhovující ředitel a činoherní režisér Antonín Kurš (1901–1960). Vznikla tehdy řada inscenací ideologicky podporujících formující se socialistickou společnost (Tylovi Kutnohorští havíři či Prachařova Zlatá srdce), v nichž Jana Kalášková dostala velké jevištní příležitosti. Krásná a o dvacet tři let mladší herečka okouzlila Antonína Kurše natolik, že s ním v roce 1953 odešla do tehdejšího Státního divadla v Brně již jako jeho manželka. Z Jany Kaláškové se stala Jana Kuršová a pod tímto jménem ji znali brněnští diváci jako jednu z významných protagonistek zdejší činohry.