ALOIS MÜLLER - ŽIVOTOPIS

15. 5. 1934 Brno – 9. prosince 1989 Ostrava
Herec a režisér ostravské činohry: 16. 10. 1959 – 31. 8 1970

Než oceňovaný režisér a scénárista Alois Müller se svými dvorními spolupracovníky ostravského televizního studia, kameramanem Jaromírem Zaoralem a dramaturgem Karlem Wojnarem natočil dodnes vysílané seriály Kamenný řád, Haldy či Černá země, „vyučil“ se nejprve příbuzným uměleckým oborům – divadelnímu herectví a režii. Do hereckého řemesla ho zasvětil herec, režisér a pedagog Rudolf Walter, který vedl na Státní konzervatoři v Brně dramatické oddělení a k jehož žákům patřili například Karel Höger nebo František Kožík. Poté získával zkušenosti v oblastních divadlech v Českém Těšíně, Karlových Varech a Šumperku a v roce 1959 přijal angažmá v ostravské činohře. Obecenstvu bylo záhy jasné, že se v osobě Aloise Müllera bude setkávat s hercem, který dokáže na něj zapůsobit nesmírnou hloubkou prožitku a pochopení jak komediálních, tak i dramatických rolí. Nezapomenutelně tak ztvárnil shakespearovské postavy, například Kalinu v Mnoho povyku pro nic, rytíře Tobiáše Říhala ve Večeru tříkrálovém nebo šaška Prubíka v pastorální komedii Jak se vám líbí. Za připomenutí určitě stojí také role vysloužilce Bláhy ze Stroupežnického Našich furiantů, titulní role v Dürrenmattově dramatu Král Jan, v Pagnolově hře Pekař a kočka nebo v Tolstého Smrti Ivana Hrozného.  

Aby mohl na jevišti nechat vyrůst věrohodnou postavu, patřilo do jeho precizní herecké přípravy i pečlivé studium dokumentárních a historických pramenů. Na jeho základě pak dramatický charakter budoval nejprve ve své vlastní představě a až pak na jevišti ve spolupráci s režisérem. To byl pravděpodobně moment, kdy Alois Müller pochopil, že ho nebude uspokojovat pouze herectví, ale že má potřebu zmocnit se celé inscenace v mnohem širších souvislostech. První režisérské schopnosti získával nejen v divadlech, v nichž aktuálně působil, ale také u ochotnických souborů, se kterými velmi rád pracoval a často s nimi také dosahoval výrazných úspěchů. Ve svých režiích zpracovával především historickou a regionální tématiku, zejména se vracel k prozaickým dílům spisovatele Vojtěcha Martínka. Připomeňme si jeho inscenaci Jakub Oberva, vycházející z dramatizace prvního dílu Martínkovy románové trilogie železárenského Ostravska, v níž titulní roli tvrdého a bezohledného sedláka ztvárnil Miloslav Holub. V té době už byl Alois Müller v ostravské činohře pouze hostujícím režisérem, jelikož se od roku 1970 plně věnoval herectví, ale především režii pro televizní studio. 

V rozjeté tvůrčí práci jej na konci 70. let zastavila náhlá nemoc, která jej velmi proměnila: z rozšafného, korpulentního pána se stal štíhlý muž s decentním plnovousem.  A ač se proměnil fyzicky, jeho temperament a mentální svěžest jej nenechaly pořádně odpočívat ani po nemoci.  A tak při svém zotavování, kdy se ještě nemohl plně vrátit do náročné každodennosti televizní práce, dokázal excelovat například v rolích Vypravěče v Hodném panu doktorovi nebo Vatelina ve Feydeauově hře Ťululum, kde jako hostující režisér na poslední chvíli zachránil premiéru bleskovým záskokem za kolegu Karla Vochoče. Alois Müller byl vždy rád nápomocen užitečnou radou, proto pravidelně zasedal v nejrůznějších komisích a soutěžních porotách. Choval také pokoru a úctu ke svým předchůdcům jak na divadelních prknech, tak před televizními a filmovými kamerami. Své poděkování starším kolegům vtělil do práce na především seniorskou generací oblíbeném pořadu Kavárnička dříve narozených. Řadu nápadů bohužel již uskutečnit nestačil, ať už seriál o životě a díle Leoše Janáčka, nebo Svatbu století podle románu Jana Kostrhuna. Přesto patřil v 70. a 80. letech 20. století k nejvýraznějším režisérům tehdejší Československé televize. 

(kp)
Foto František Krasl