DETAIL PŘEDSTAVENÍ

Stanislav Kolíbal (* 1925) pochází z našeho regionu – narodil se v Orlové a po záboru Těšínska Polskem v roce 1938 jeho rodina nuceně přesídlila do Ostravy. Zde navštěvuje gymnázium a začíná kreslit místní industriální krajinu a tady také poprvé v roce 1943 vystavuje jako host členské výstavy Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců v ostravském Domě umění. Po válce studuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru užité grafiky Antonína Strnadela a následně scénografii na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze u Františka Tröstera.

Stanislav Kolíbal je fenoménem, alespoň v kulturní části společnosti, a to nejen české. Již od poloviny 60. let se integroval do mezinárodní scény. Prezentoval se od té doby samostatnými výstavami v mnoha významných galeriích v Evropě (Praha, Milán, Lodž, Janov, Turín, Řím, Mnichov, Berlín, Budapešť, Vídeň, Paříž) i v Severní Americe (New York, Washington), české a slovenské výstavní prostory mu však byly v 70. a 80. letech ze známých důvodů zapovězeny. V Ostravě samostatně vystavuje až v roce 1993 v tehdy nově vzniklé Výstavní síni Sokolská 26. Připomeňme už jen Kolíbalovu výstavu k devadesátinám v Galerii výtvarného umění v Ostravě a rovněž jeho vyprávění o životě a tvorbě na jevišti Divadla Antonína Dvořáka v témže roce.

Kolíbal žije a tvoří s pocitem pomíjejícnosti, nejistoty a lability. Tyto motivy se staly základní myšlenkou jeho tvorby spolu s hledáním řádu, harmonie a rovnováhy. Kolíbalovo dílo je někdy uváděno v souvislosti s geometrickým a konstruktivním uměním. Jde ale o nedorozumění. Geometrická abstrakce není pro něj cílem, ale prostředkem výpovědi. Výsledkem jsou promyšlené skladby s kompozičním napětím implikujícím pocit nestability a zároveň vyrovnanosti a řádu. Umělec sám říká: „Už žádnou krutost v umění. Je jí všude kolem plno. Proč by se člověk nepotěšil jen úměrností vztahů.“

Na výstavě v Galerii současné malby chceme – s ohledem na prostorové možnosti – předvést úzkou, ale charakteristickou část autorova díla prostřednictvím reliéfů, ať už Černých, Bílých, či Šedobílých vznikajících vrstvením geometrických ploch a prostorových plánů. Akvarely pak připomínají stejný problém a historicky předcházely reliéfům. Prapůvodem je však kresba, která se stala prostorem.

Milan Weber