Zdeněk Košler
25. 3. 1928, Praha - 2. 7. 1995, Praha
Dirigent a šéf opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě
 Zdeněk Košler se narodil 25. března 1928 v Praze - Braníku v muzikantské rodině. Spolu se svým bratrem, Miroslavem Košlerem, navštěvoval Kühnův dětský sbor, v němž Zdeněk později působil jako korepetitor. Navštěvoval nejprve reálné gymnázium (v letech 1944 – 1947), ale studium musel v době války přerušit (byl vězněn v koncentračním táboře).  Dokončil jej proto až v roce 1947.
Zdeněk Košler se narodil 25. března 1928 v Praze - Braníku v muzikantské rodině. Spolu se svým bratrem, Miroslavem Košlerem, navštěvoval Kühnův dětský sbor, v němž Zdeněk později působil jako korepetitor. Navštěvoval nejprve reálné gymnázium (v letech 1944 – 1947), ale studium musel v době války přerušit (byl vězněn v koncentračním táboře).  Dokončil jej proto až v roce 1947.  
Hudební teorii a skladbu studoval u Otakara Jeremiáše a Jaroslava Řídkého, hodiny klavíru bral u Erny Grünfeldové a do základů dirigování ho uvedl Pavel Dědeček. V letech 1945 – 1948 byl Zdeněk Košler korepetitorem Českého pěveckého sboru.
V letech 1948 – 1952 studoval na pražské AMU pod vedením Karla Ančerla, Metoda Doležila, Roberta Brocka a Václava Neumanna. Od roku 1948 zastával post korepetitora v Národním divadle v Praze. Už v té době se projevovalo jeho výjimečné nadání podpořené darem absolutního sluchu a obrovskou paměťovou dispozicí, díky níž si později mohl dovolit dirigovat operní představení zpaměti. 
Roku 1956 se Košler zúčastnil dirigentské soutěže v Besançonu, kde získal první cenu. Účinkování v této soutěži bylo jeho prvním zahraničním úspěchem.Z Národního divadla v Praze, kde zůstal do roku 1958, pokračovala Košlerova umělecká cesta do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci (1958 – 1962), kde získal pozici uměleckého šéfa opery. Následně odešel do Ostravy, zastával tutéž funkci v tamním Státním divadle (1962 – 1966).
V roce 1963 si Zdeněk Košler odnesl první cenu z mezinárodní soutěže Dimitrije Mitropulouse v New Yorku si, jejíž součástí byl stipendijní pobyt v Newyorské filharmonii, které šéfoval Leonard Bernstein. Košler se stal na jeden rok jeho asistentem. Potom dostal pozvání do Komische Oper v Berlíně, kde dirigoval v letech 1965 – 1968, stal se i jejím šéfdirigentem.  Od této chvíle se Košlerova působiště časově prolínají – o tohoto dirigenta byl zájem nejen doma, ale i v zahraničí. Zastával post  dirigenta pražských symfoniků FOK (1965 – 1967) a začal též pravidelně hostovat v Slovenské filharmonii v Bratislavě. V roce 1969 se poprvé představil japonskému publiku. Později se Košler do Japonska často vracel.
V letech 1971 – 1981 zastával post dirigenta České filharmonie. Paralelně, v období 1971 – 1976, byl i šéfdirigentem Opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Od roku  1980 se  vrátil na půdu pražského Národního divadla, aby tu působil na postu šéfa opery. Na této pozici setrval 5 let, následující dva roky působil jako hostující dirigent. Když se šéfem opery stal Václav Riedelbauch, nabídl dirigentu Košlerovi post šéfdirigenta. Košler nabídku přijal a  na této pozici zde působil od roku  1988 do roku 1991. Během svého účinkování v opeře se intenzivně věnoval i koncertním aktivitám, které zahrnovaly množství zájezdů, hostování a nahrávání.
Kvůli obrovskému pracovnímu vytížení opustil dirigent Košler roku 1991 Národní divadlo a věnoval se koncertní činnosti s orchestry po celém světě. Po roce 1992 absolvoval další úspěšné hostování v Japonsku a pravidelně se věnoval Komornímu orchestru Národního divadla, který si ho vybral za svého uměleckého šéfa. Často působil v České filharmonii, Slovenské filharmonii, v Národním divadle v Praze, hostoval v mnoha zemích světa. Roku 1993 stál při zrodu Českého národního symfonického orchestru, s nímž realizoval množství koncertů a nahrávek.
Dirigent Zdeněk Košler zemřel na následky těžké nemoci 2. července 1995.
 
Inscenace, které Zdeněk Košler ve Státním divadle Ostrava dirigoval:
    
        
            | 1962/1963 
 |  |  | 
        
            | S. S. Prokofjev: SEMJON KOTKO | Čsl. pr.,2. 2. 1963 | režie: Ilja Hylas | 
        
            | P. I. Čajkovskij: EVŽEN ONĚGIN | pr. 15. 6. 1963 | režie: Ilja Hylas | 
        
            |  |  |  | 
        
            | 1963/1964 |  |  | 
        
            | J. Kowalski: SLAVNOST LAMPIÓNŮ | Čsl. pr. 28. 9. 1963 | režie: Ilja Hylas | 
        
            | R. Wagner: MISTŘI PĚVCI NORIMBERŠTÍ | pr. 1. 2. 1964 | režie: Ilja Hylas | 
        
            | L. Janáček: VĚC MAKROPULOS | pr. 13. 6. 1964 | režie: Ilja Hylas | 
        
            |  |  |  | 
        
            | 1964/1965 |  |  | 
        
            | L. van Beethoven: FIDELIO | pr. 14. 11. 1964 | režie: Ilja Hylas | 
        
            | R. Strauss: SALOME | pr. 24. 1. 1965 | režie: Ilja Hylas | 
        
            | A. Dvořák: RUSALKA | pr. 5. 6. 1965 | režie: Miloslav Nekvasil |