ČLÁNEK Z KATEGORIE ČINOHRA

 

Discoteca Paraiso byla první činoherní premiérou letošní sezóny. Hra Rolanda Schimmelpfenniga přenáší diváky do světa, kde se stírají hranice mezi realitou a iluzí a kde se mísí peklo s rájem. V komorním Divadle „12“ budete v šedesáti minutách sledovat tisícihlavý roztančený dav prostřednictvím sedmi postav označených nikoli rolemi se jmény, ale hashtagy a čísly. Každý z herců a hereček tak může představovat jednotlivce i skupinu návštěvníků diskotéky...

 

Foto Martin Kusyn

„Roland Schimmelpfennig ve své hře píše o noci, která je ještě mladá a otevírá dveře dokořán. Hlídá je ale černý pes a ten jen tak někoho dovnitř nepustí. A tam, kam všichni tolik chtějí, to zatím duní, pulzuje, tepe a buší. (...) Režisér Tomáš Svoboda drží pevně inscenaci v rukou jakoby dirigoval symfonii vzájemně se prolínající hudby, světel a hereckého projevu složeného z tance, pohybového o činoherního divadla. Využívá prvků voice-bandu, důsledně pracuje s rytmem, tempem i atmosférou. Zároveň buduje obraz noci protkané příběhy sedmnáctileté Anny, která se těší na zážitek přirovnatelný ke vstupu do ráje (původně Aneta Kaluža Klimešová, nyní Michaela Bajgarová, pozn.red.), kanadského dřevorubce (Martin Dědoch), bratra sedmnáctileté dívky (Robert Finta) a sedmapadesátiletého Rusa (Petr Panzenberger). Sedmou postavou je Černý pes v roli hlídače u vstupu vpouštějícího návštěvníky z ulice do tanečního sálu (Tomáš Jirman). (...) Závěrečná scéna složená z jednotlivých slovních replik sedmičky herců nese samotné téma inscenace: životní lásku může člověk potkat kdekoli, zdánlivý ráj se může v mžiku proměnit v peklo a třpytivá světla mohou přikrývat temnou prázdnotu. Při této scéně probíhající bez hudebního doprovodu v přítmí ztišeného sálu zaujaté publikum téměř nedýchá a očekává napjatě, jak tato noc probíhající pouhou hodinu jevištního času skončí. Discoteca Paraiso zaujme především mladé divadelní publikum, i když nese poselství určené každému: Ty nejdůležitější chvíle lidského života přicházejí v okamžicích, kdy se člověk chová svobodně a dává najevo, kým skutečně je." Ladislav Vrchovský (ostravan.cz, 27. 10. 2025).