OHLÉDNUTÍ ZA ÚSPĚŠNOU PREMIÉROU ČINOHRY VELRYBA. GRATULUJEME!
ČINOHRA / 19.4.2026Činohra Národního divadla moravskoslezského uvedla v sobotu 18. dubna českou premiéru hry Samuela D. Huntera Velryba. Gratulujeme celému inscenačnímu týmu a členům činohry k mimořádné premiéře, která byla zároveň poslední premiérou souboru této sezóny. Přečtěte si první recenzi a přijďte na jednu z repríz, srdečně zveme!
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 Foto Martin Kusyn |
„Národní divadlo moravskoslezské nadále pokračuje dramaturgickou linkou, kde člověk stojí osamocen proti společnosti a snaží se bojovat proti předsudkům vytvářeným majoritou. Tentokrát je však hlavní překážkou, kterou je nutno překonat, samotné obří tělo hlavní postavy, které se stává fyzickým i psychickým mantinelem ve vztahu k ostatním postavám. Režisérka Aminata Keita se chopila hollywoodského oscarového megahitu s velkou vervou a americké drama Samuela D. Huntera Velryba dokázala prodchnout větší autenticitou a psychologickou hloubkou, než mnozí z nás viděli prostřednictvím filmové adaptace. Velmi příjemným překvapením pak je komplexní divadelní zážitek, o který se postarala zajímavá scénografie Jána Tereby, atmosféru dotvářející hudba Martina Hůly a precizní výkony všech zúčastněných herců, zejména Martina Dědocha, který se v hlavní roli Charlieho skvěle popasoval s ‚obézní' maskou. (…) Martin Dědoch se zhostil hlavní role Charlieho se stoprocentním nasazením. To, že se vydal ze všech sil, bylo vidět zejména během závěrečné děkovačky, kdy na jevišti sotva stál. Předvést soustředěný herecký výkon, který hlavní role Charlieho vyžaduje, a zároveň být v zajetí obří masky, jež obklopuje každý milimetr vašeho těla a kterou ani na sekundu nemáte možnost sundat, to už je pořádná oběť pro divadlo. Zároveň to byla právě maska, která pomohla Dědochovi věrohodně předvést, že i sebemenší pohyb je pro postavu Charlieho utrpení. Herec vytvořil postavu, jež si nelibuje v sebelítosti a nerochní se v ranách, které jí život uštědřil. Právě naopak, stává se katalyzátorem života a věčného optimismu. I přesto, že hercova mimika nebyla za maskou téměř vidět, dokázal vyjadřovat své emoce očima. (…) Pokud se podobně jako já počítáte k těm divákům, kteří neradi vidí úspěšný film na jevišti a raději si ho zopáknou v kině či na obrazovce, tak vězte, že alespoň poslední scéna vám ukáže sílu divadla, kterou ani film se všemi svými technologiemi nedokáže porazit. Nekonečný potlesk ve stoje budiž toho potvrzením." Lukáš Kowala (ostravan.cz, 19. 4. 2026).
