DOSTOJEVSKÉHO IDIOT: STRHUJÍCÍ PODÍVANÁ O KŘEHKOSTI I LIDSKOSTI
ČINOHRA / 18.5.2026Úspěšnou inscenaci činoherního souboru podle románu Fjodora Michajloviče Dostojevského můžete v této sezóně vidět ještě dvakrát. Idiota v Divadle Antonína Dvořáka uvedeme ještě 20. května a 8. června.
Po velmi úspěšném nastudování Eurípidovy Médey svěřilo divadlo inscenaci tvůrčímu týmu ve složení: Jakub Šmíd (režie), Petr Vítek (scéna) a Martin Chocholoušek (kostýmy). Podobně jako u Médey se i tentokrát jedná o vizuálně velmi silnou podívanou.
„Do role knížete Myškina tvůrci obsadili Roberta Fintu, který své předchozí – ať již vážné, či komediální – role pojímal vždy velmi energicky a s nesmírně pestrou škálou fyzického projevu. Ve Šmídově inscenaci nicméně dostal až jakýsi protiúkol a při ztvárnění Myškina všechna ta dříve užívaná výrazná vnější gesta i charakteristickou těkavost zcela opustil. Na jeviště vstupuje nenápadně, hovoří plynule a v přirozené intonaci běžné mluvy. Jeho kníže je vlastně takovým současným Ježíšem – hrdinou nadaným schopností vidět a probouzet v každém to dobré. Po jevišti se Finta pohybuje s důstojností, zároveň civilností i silou přijmout s pokorou zlomyslnost ostatních. Jedinou výjimkou jsou scény realisticky pojatých epileptických záchvatů, kterým hrdina propadá tím častěji, čím více na něj dopadá zlo okolí. Umírněnou polohou se jednak vymyká většině ostatních herců, jednak tak ideálně vystihl Myškinovu křehkost, kterou by vnější herecká exprese zcela roztříštila. (...) Vedle Roberta Finty se pak svých příležitostí – s ohledem na rozsah rolí – nejvýrazněji chopili další herci ztvárňující postavy ústřední vztahové linky. Petr Panzenberger vyniká v roli Rogožina coby symbolického protipólu Myškina, nicméně našel pro něj také relativně civilní polohu bez zbytečných gest. Daří se mu upozadit agresivní posedlost Rogožina, aniž by tím utrpěla celková ambivalentnost postavy, dokonce v divákovi probouzí i jistý soucit se svým hrdinou. Přes osudové sepětí Rogožina a Myškina láskou k Nastasje Filippovně pak z obou hrdinů Šmídovo pojetí nečiní soky. Nastasju Filippovnu Kamila Janovičová pojala v mnohem větší expresi. Postupně ji posouvá od prvotní cyničnosti, jíž její hrdinka musí zakrýt svou méněcennost, k něžnosti. Vnitřní utrpení herečka vyjadřuje výraznou oscilací mezi extrémními polohami vulgárních výkřiků a dojemných zpovědí. V roli Aglaji Jepančinové suverénně obstála nová posila souboru – mladičká Hana Piterková, která svou rebelku přesvědčivě a sebejistě připravila o iluze. (...) Šmídova inscenace rezonuje hlavně díky velmi silnému rozvíjení myšlenky, zda je v dnešní netečné a často nemorální společnosti ještě vůbec možné vzbudit lidskost, ryzost a dobro. A zároveň nabídnout morální vzor, který by v reálném světě přežil. V tom je jeho inscenace zásadní a potřebná a režisérovi se v ní daří ty pozitivní stránky objevovat a probouzet. V řadě postav – například v případě Nastasji Filippovny – výrazněji, v jiných aspoň na chvilku. A byť by se mohlo zdát, že pro dobro není na tomto světě místo, může inscenace diváky silně oslovit právě v zamyšlení, jak k němu najít vlastní cestu." Pavla Bergmannová (divadelni-noviny.cz, 20. 2. 2026).
Tip pro milovníky Dostojevského:
Svět Dostojevského příběhů ožije v tomto týdnu na našem jevišti hned dvakrát. Inspiraci v jeho dalším románu nalezl také skladatel Sergej Prokofjev. Premiéru jeho první zralé opery Hráč uvedeme již ve čtvrtek 21. května v Divadle Antonína Dvořáka.
