DETAIL INSCENACE

Šťavnatě laděnou barevností dokáže postavy na svých obrazech zachycovat ve znepokojivě neurčitých situacích. Jen na chvíli se zdá, že jsme svědky banálních dějů bez významu, zachycených v jakémsi nerozhodném a bezvýznamném okamžiku mezi začátkem a koncem čehosi, co nemá zřejmý význam. Aktéry těchto bezúčelných (ne)dějů sleduje s až voyerským zaujetím, jež dokáže skvěle přenést i na diváka, který, ačkoli cítí nepatřičnost nepřiznaného pohledu, je stále silněji a neodbytněji přitahován k tomu, co vidí. A tak, zatímco tito herci netuší, že účinkují v představení bez scénáře a možná i bez naděje na rozuzlení, a obráceni k divákovi zády dál bez studu provozují své soukromé rituály, nebo prostě jen zdánlivě zbytečně existují, neodehrává se katarze a rozuzlení na scéně obrazu, ale v hlavě těch, kteří těmto scénám přihlížejí. Autorce se tím podařilo odhalit člověka víc a úplněji, než si je každý, byť jen na chvíli, ochoten připustit – díváme-li se tu na někoho, pak především sami na sebe. (mm)