Leoš Janáček, celosvětově známý hudební skladatel a rodák z nedalekých Hukvald, se narodil v roce 1854, tedy přesně přes 160 lety. V návaznosti na toto výročí nabízíme informace o inscenacích děl Leoše Janáčka v Národním divadle moravskoslezském.
LEOŠ JANÁČEK V OSTRAVĚ
LEOŠ JANÁČEK, EMANUEL BASTL A JAROSLAV VOGEL (1919–1948)
OBDOBÍ 1949–1966
OBDOBÍ 1966–1990
OBDOBÍ 1990 – dosud
PŘEHLED INSCENACÍ OPER LEOŠE JANÁČKA V NDM
Janáček se narodil na Hukvaldech a jeho profesní život byl z velké části spojen s městem Brnem. Najdeme však sepětí i s Ostravou, ať už prostřednictvím životního příběhu jeho děda Jiřího Janáčka, nebo autorovou pedagogickou, teoretickou, publikační či skladatelskou činností, díky které ovlivňoval hudební dění v tomto městě.
Několikrát Leoš Janáček zavítal také do Moravské Ostravy a samozřejmě také do zdejšího divadla. V archivu můžeme dohledat záznamy o jeho návštěvě v roce 1906, kdy zde hostovalo brněnské Národní divadlo a v Národním domě (dnešní Divadlo Jiřího Myrona) se 25. září 1906 konala ostravská premiéra Janáčkovy Její pastorkyně za přítomnosti skladatele. Dirigoval Cyril Metoděj Hrazdira, ab
solvent Janáčkovy varhanické školy v Brně, jehož osobnost byla podstatná pro hudební vývoj Ostravy.
Dále víme, že když měla 8. ledna 1924 v Ostravě premiéru Janáčkova opera Káťa Kabanová, Leoš Janáček se jí zúčastnil. Ve vzpomínkách Mirko Hanáka, který byl žákem Leoše Janáčka a působil v letech 1922–1958 jako dirigent v ostravském divadle, se dočteme: „Po představení byl v bývalém hotelu Slavia upořádán banket na počest přítomného mistra. Řečnilo se, připíjelo se ke zdaru jeho další tvůrčí práce. Své poděkování Janáček tehdy ukončil slovy: A teď mam Lišku. Ale tu vam do Ostravy ještě nepustim, protože by tu zatím ještě špatně běhala. Myslil tím náš, tehdy ještě málo početný orchestr.“
Janáček byl podle vzpomínek Mirko Hanáka přítomen také zájezdu inscenace Káti Kabanové do Městského divadla v Opavě dne 3. února 1924.
Leoš Janáček v týdeníku Národní divadlo moravskoslezské
před ostravskou premiérou Káti Kabanové
LEOŠ JANÁČEK, EMANUEL BASTL A JAROSLAV VOGEL (1919–1948)
Důležitou úlohu v uvádění Janáčkových oper na jevišti Národního divadla moravsko-slezského (původní název měl formu se spojovníkem – moravsko-slezské) sehráli šéfové opery Emanuel Bastl (šéf opery 1919–1927) a Jaroslav Vogel (šéf opery 1927–1943 a 1947–1948). Emanuel Bastl byl iniciátorem první inscenace Janáčkova díla v nově vzniklém Národním divadle moravsko-slezském, kterou byla 1. 11. 1919 Její pastorkyňa. Následovala již výše zmiňovaná Káťa Kabanová, jejíž premiéře byl přítomen sám autor.
Důležitou úlohu sehrál také Jaroslav Vogel, který navázal na snažení Emanuela Bastla. Za jeho působení byla operní dramaturgie NDM zaměřena na několik oblastí: česká klasika včetně oper Leoše Janáčka, tvorba současných českých autorů, dále opery jihoslovanských a ruských skladatelů, dílo W. A. Mozarta, R. Strausse a zvláště pak díla z operního odkazu R. Wagnera.
V nastudování Jaroslava Vogla bylo v letech 1929–1948 uvedeno celkem 10 inscenací Janáčkových oper, mezi nimi i málo hraná Věc Makropulos a Z mrtvého domu. Zde je jejich výčet: celkem pětkrát nastudovaná Její pastorkyňa (premiéry 6. 9. 1929, 8. 6. 1934, 27. 5. 1940, 25. 6. 1943 a 6. 6. 1948), Z mrtvého domu (premiéra 12. 2. 1932), Věc Makropulos (premiéra 15. 3. 1935), dvakrát Příhody lišky Bystroušky (premiéry 4. 12. 1936 a 21. 11. 1941) a Káťa Kabanová (premiéra 7. 12. 1938).
Voglův přínos nespočívá pouze v uvádění Janáčkových jevištních děl, ale také v přípravě symfonických koncertů, které se díky němu staly součástí divadelního abonmá. Dramaturgie těchto koncertů byla zaměřena na hudbu 20. století, takže v jejich rámci zazněla například slovanská rapsodie Taras Bulba (1929) či Glagolská mše (1937). Význam Jaroslava Vogla je v souvislosti s Leošem Janáčkem o to větší, když si uvědomíme, že právě Vogel je autorem první fundované monografie o životě a díle tohoto skladatele.
V období let 1943–1947 se na postu šéfů opery ještě vystřídali mladý Jaroslav Krombholc a Zdeněk Chalabala, za doby jejich působení však neměla premiéru žádná Janáčkova opera.
Program k Její pastorkyni (premiéra 25. 6. 1943).
Program byl oboustranný, v době protektorátu nesměla chybět německá jazyková verze.
Na pozici šéfa opery vystřídal Jaroslava Vogla Rudolf Vašata (šéf opery 1949–1956). Jako svou vstupní inscenaci uvedl 19. 11. 1949 Janáčkovu Káťu Kabanovou. V době, kdy stál v čele operního souboru, byly uvedeny celkem tři Janáčkovy opery, kromě Káti Kabanové ještě Její pastorkyňa 22. 5. 1952 v hudebním nastudování Josefa Kuchinky a 2. 10. 1953 Příhody lišky Bystroušky ve Vašatově nastudování.
V krátkém období šéfování Josefa Vincourka (1956–1958) se Janáčkova opera objevila na operním repertoáru pouze jednou, byla to Její pastorkyňa, jejíž premiéra se konala 15. 6. 1958. Hudebně tuto inscenaci nastudoval Josef Kuchinka.
Následovalo období let 1958–1962, kdy byl šéfem operního souboru
Bohumil Gregor. Rovnocenné partnery pro spolupráci našel v režiséru
Iljovi Hylasovi,
Miloslavu Nekvasilovi a výtvarníku
Vladimíru Šrámkovi. V této době byly uvedeny dvě janáčkovské inscenace, jejichž hudební stránku měl na starosti Bohumil Gregor:
Výlety páně Broučkovy (premiéra 28. 6. 1959) a
Káťa Kabanová (premiéra 1. 10. 1960). Režisérem obou inscenací byl Ilja Hylas, který režíroval celkem 8 janáčkovských inscenací ve Státním divadle v Ostravě.
Mezi lety 1962–1966 vedl operní soubor
Zdeněk Košler. V jeho hudebním nastudování měla 13. 6. 1964 premiéru Janáčkova
Věc Makropulos, režii vedl Ilja Hylas.
Věc Makropulos, premiéra 13. 6. 1964
Foto František Krasl
Po několik následujících sezón byl šéfem opery Jiří Pinkas. Základ operní dramaturgie spočíval především v českém repertoáru. V tomto období nastudoval Jiří Pinkas se souborem čtyři inscenace Janáčkových děl: Příhody lišky Bystroušky (premiéra 28. 1. 1967), Její pastorkyňu (premiéra 30. 9. 1967, obnovená premiéra 27. 10. 1973), Z mrtvého domu (26. 10. 1974, obnoveno 6. 4. 1978) a operu Šárkav jednom večeru spolu s baletem Rákos Rákoczy (premiéra 7. 5. 1978). Jednou z vrcholných inscenací této doby byl právě Janáčkův operní epilog Z mrtvého domu.
Z mrtvého domu, premiéra 26. 10. 1974
Foto František Krasl
Za doby šéfování Václava Návrata (1979–1990) se frekvence uvádění Janáčkových děl mírně snížila. V osmdesátých letech měly premiéru inscenace Káťa Kabanová(4. 4. 1981), Příhody lišky Bystroušky (13. 10. 1984) a Její pastorkyňa (1. 10. 1988).
Po krátkém působení
Miloslava Nekvasila (1990–1991) a Ivana Paříka (1991–1992) se šéfem opery stal
Luděk Golat (1992–2006). V těchto letech divadlo uvedlo celkem čtyři janáčkovské inscenace, a to
Příhody lišky Bystroušky (11. 6. 1994), které přímo souvisí se vznikem dětského Operního studia NDM, měl premiéru
Počátek románu (25. 6. 2000, premiéra a několik představení se odehrálo v amfiteátru na Hukvaldech), o rok později
Káťa Kabanová (24. 1. 2001) a poté
Její pastorkyňa (12. 6. 2004), která byla na repertoáru divadla až do sezóny 2013/2014.
Příhody lišky Bystroušky, premiéra 11. 6. 1994
Foto Josef Hradil
Jeho následovníkem byl
Oliver Dohnányi, který na pozici šéfa souboru stál v letech 2006–2010, za tuto dobu však neuvedl žádné Janáčkovo dílo.
V roce 2010 nastoupil na pozici hudebního ředitele opery
Robert Jindra, jehož snaha přivést hudbu Leoše Janáčka opět na ostravské jeviště byla zřejmá. Od roku 2010 byla uvedena
Šárka (v jednom večeru s operou Bohuslava Martinů
Ariadna, premiéra 23. 9. 2010), významné je rovněž koncertní provedení
Věci Makropulos s Evou Urbanovou v roli Emilie Marty (premiéra 13. 1. 2012), inscenace
Káti Kabanové (premiéra 15. 11. 2012) i
Výletů páně Broučkových (premiéra 16. 10. 2014). V současné době opera pod vedením hudebního ředitele Jakuba Kleckera (2015–dosud) připravuje uvedení
Osudu (18. 10. 2018).
Uvedením této opery na jevišti Divadla Antonína Dvořáka se NDM stane celosvětově druhým divadlem, kde bylo v průběhu jeho historie uvedeno kompletní operní dílo Leoše Janáčka, a to navíc v roce 2018, kdy proběhnou oslavy životního jubilea tohoto významného českého skladatele.