MILAN KAČMARČÍK - ŽIVOTOPIS

Rozhodnutí věnovat se herectví nejspíš vzniklo při častém navštěvování kina v Ostravě-Michálkovicích, kdy některé filmy shlédl opakovaně (především pohádku Tři oříšky pro Popelku).

Dalším, zřejmě rozhodujícím faktorem, bylo jeho školní i rodinné rebelství, které ho předurčilo hledat si v životě svou vlastní, nekomfortní cestu.
Výběr umělecké školy (Janáčkovy konzervatoře Ostrava) byl ovlivněn ne zrovna ideálním školním prospěchem, ale i sem cesta nevedla přímo. Přijímací řízení dopadlo neúspěšně, a tak se ocitl na učebním oboru Ekonom obchodního provozu. Protože ale jeho touha studovat herectví byla velmi silná, radikálním způsobem si zlepšil prospěch, druhý pokus vyšel a Milan nastoupil na ostravskou konzervatoř. Jeho pohled na hereckou práci a divadelní zodpovědnost významně ovlivnila pedagožka hlavního oboru, členka činohry tehdejšího Státního divadla v Ostravě, paní Milena Asmanová.

Od druhého ročníku hostoval v Divadle Petra Bezruče, kam již několik předchozích let docházel jako oddaný divák. Ve čtvrtém ročníku konzervatoře dostal nabídku na angažmá do Národního divadla moravskoslezského. Po základní vojenské službě a vstupu do manželského svazku s herečkou Apolenou Veldovou odešel zpět k Bezručům za svým oblíbeným režisérem Josefem Janíkem, ale po dalším roce a půl se rozhodl kývnout na nabídku angažmá režiséra a tehdejšího šéfa činohry NDM Juraje Deáka. V obou divadlech dostal velmi zajímavé herecké příležitosti, u Bezručů mj. titulní role v inscenacích Roberto Zucco a Blázen a jeptiška, v NDM Radúz, Jan Ratkin, Julien Sorel (vše v režii Radovana Lipuse) ad. Kromě toho si zde zahrál také roli Blanche du Bois ve Williamsově Tramvaji do stanice Touha.
 

V roce 2002 přišla další nabídka na změnu, tentokrát do angažmá v pražském Švandově divadle. Zde byla první významnou rolí postava Jean-Pierre Rocha v Čase katů, dalšími Arbenin v Maškarádě a Vojcek. V roce 2010 angažmá opustil a odešel na „volnou nohu“. A opět jeho divadelní cestu ovlivnil Juraj Deák, který mu nabídl pravidelné hostování v Divadle Na Fidlovačce. V dalších letech také průběžně hostoval v Městském divadle v Mostě, Mladé Boleslavi, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a ve Strašnickém divadle. Spolupráce s režisérem Pavlem Khekem (v Mladé Boleslavi) ho přivedla do Městských divadel pražských. Poprvé to bylo v roce 2013 v inscenaci Markéta Lazarová. V roce 2016 se Milan rozhodl změnit status hosta na status stálého člena souboru a členem hereckého ouboru MDP je dosud. Z rolí, které ho zde prozatím potkaly, lze namátko vybrat například Macbetha nebo Josefa Čapka. S Ostravou jej opět propojily role v inscenaci Roberto Zucco maďarského režiséra Attily Vidnyanszkyho jr., které nazkoušel přesně po 29 letech od uvedení téhož titulu v Divadle Petra Bezruče.
S režiséry, se kterými se potkal v MDP, v současnosti spolupracuje ve Vršovickém divadle MANA.  

Kromě divadelní práce se věnuje i činnosti pedagogické, což je opět stále trvající vliv Mileny Asmanové. Nejprve v ostravském soukromém hereckém studiu při NDM, a poté v Praze – nejprve na Pražské konzervatoři a v současnosti na Konzervatoři Jaroslava Ježka, kde vyučuje obor herectví na muzikálovém oddělení.