PREMIÉRA OPERY TOSCA V PRVNÍCH RECENZÍCH
OPERA / 15.2.2021 |
 |
 |
„Inscenace Národního divadla moravskoslezského je pěveckým obsazením i vyzněním, zprostředkovaným televizní obrazovkou, zdařilým dílem, a to dílem dirigenta Marka Šedivého, režiséra Jiřího Nekvasila a scénografa Daniela Dvořáka. Je v dobrém slova smyslu tradičně koncipovaná. Postavy jsou přesně těmi, jak je autory napsáno, kulisami jejich dramatu jsou přesně ty římské reálie, o kterých se hraje a zpívá. V prvním dějství kostel Sant'Andrea della Valle, v druhém palác Farnese, ve třetím Andělský hrad. Vizuálně i psychologicky jde o realismus. Pokud se někdo pohoršuje nad těmi současnými častými režisérskými projekty, které opery přeznačují a přesazují do jiných prostředí a jiných situací, musí být s ostravskou TOSCOU spokojen. (...)
Maida Hundeling vytvořila impozantní, hrdou i zoufalou postavu, uvěřitelnou, nepřehrávající, i pěvecky s přehledem naplňující představy o této roli. Zpívá pevně, krásně, emocionálně. Skvělý výkon podal Martin Bárta, těžící ze svého nosného, chlapského hlasu i mohutného zjevu. Jeho Scarpia je nekomplikovaně seběvědomý a panovačný, sebejistý a mocný, pěvecky impozantní, bez znatelného přibližování k vlastním hranicím. Operní kreace na mezinárodní úrovni a určitě nejlepší v této roli v tuzemsku…! Italský tenorista Paolo Lardizzone k tomu přidává dostatečně stylový, pěvecky přijatelný projev se standardně pevnými vysokými tóny, schopnost vyjádřit kantilénou city, schopnost vzepnout se k vášnivému výkřiku – ve vítězoslavné epizodě během výslechu, když se na chvíli zdá, že Itálie zvítězí – i schopnost vyzpívat smutnou bolest před závěrem, v árii „E lucevan le stelle“.“
 |
 |
 |
„Povšimněme si nejprve hudebního nastudování Marka Šedivého. Především je třeba ocenit kvalitní zvuk, díky němuž mohla náležitě vyniknout nesmírně barevná orchestrace, ale i sólové detaily v samostatných linkách konkrétních nástrojů. Šedivý pojal partituru TOSCY jako exemplární hudební drama, nezdráhal se pohnout s tempovým rozvržením a vše směřoval k přesvědčivému vystižení strhující psychologie, která se prostírá v hudbě Pucciniho. (...)
Jak už jsem předeslal, přenos realizovaný televizí Noe byl zárukou komfortního a akusticky dobře srozumitelného zvuku. Sympatické bylo též využití přestávky k rozhovorům s představiteli hlavních rolí. K povídání si solidně připravený moderátor postupně přizval Martina Bártu, Paola Lardizzoneho i Maidu Hundeling. V jejich tvářích se zračily velká pokora a vděk za to, že mohou dělat svou práci. (...)
Sobotní premiéře suverénně dominoval strhující Martin Bárta. Ocenění si bezesporu zaslouží celý štáb Televize NOE, který připravil velmi kvalitní přenos. Prázdné divadlo sice smutně připomnělo, že ještě nějaký čas budeme muset vydržet, ale několik tisíc zhlédnutí sobotní premiéry na YouTube (v době, kdy dopisuji tuto recenzi, jich bylo fantastických 2291!) svědčí o tom, že umění přitahuje pozornost a dostane se touto cestou k mnohem více lidem. A to není marnost!“
