CYKLUS OPER TEREZÍNSKÝCH SKLADATELŮ

 

Cyklus jsme otevřeli nastudováním opery Hanse Krásy ZÁSNUBY VE SNU. Premiéra proběhla 17. února 2022 v Divadle Antonína Dvořáka. V Národním divadle moravskoslezském jsme operu uvedli vůbec poprvé. Realizováno v koprodukci s Národním divadlem v rámci projektu Musica non grata s podporou Velvyslanectví Spolkové republiky Německo Praha.

 

Z trojice autorů byl opravdovým člověkem divadla právě Viktor Ullmann. V roce 2023 jsme uvedli dvě ze tří dochovaných oper tohoto těšínského rodáka – jednoaktové opery ROZBITÝ DŽBÁN (Der zerbrochene Krug) z roku 1942 a CÍSAŘ ATLANTIDY aneb Odepření smrti (Der Kaiser von Atlantis oder Die Tod-Verweigerung) z roku 1944. Obě díla vznikla během válečných let, to pozdější dokonce přímo v terezínském ghettu. Premiéra se uskutečnila 16. února 2023 v Divadle Antonína Dvořáka.

 

Po uvedení oper Hanse Krásy a Viktora Ullmanna uzavřel trojici autorů cyklu Opery terezínských skladatelů brněnský rodák a skladatel Pavel Haas. Starší bratr slavného herce Huga Haase a jeden z nejperspektivnějších studentů Leoše Janáčka komponoval svého ŠARLATÁNA v letech 1934–1937. Jde o operní prvotinu a zároveň jedinou dokončenou operu skladatele, avšak především o nezpochybnitelný doklad jeho hudebně-dramatického talentu. Tragikomický příběh sleduje pohnutý život potulného lékaře z přelomu 17. a 18. století a v podobě inscenace se dílo na české operní jeviště vrací po bezmála devadesáti letech poprvé od své světové premiéry v roce 1938.

 

 

„Postupně uvádíme operní díla tří skladatelů meziválečné doby, do jejichž životů nemilosrdně zasáhla druhá světová válka. Vzhledem ke svému židovskému původu se stali v protektorátu Čechy a Morava občany druhé kategorie. Nejprve byli zbaveni většiny občanských práv, následně deportování do nacisty vytvořeného židovského ghetta v Terezíně a nakonec posláni ke ‚konečnému řešení' do Osvětimi. Tragický  osud potkal všechny tři: Hanse Krásu (1899–1944), Viktora Ullmanna (1898–1944) a Pavla Haase (1899–1944). Z ghetta v Terezíně byli 16. října 1944 odvezeni transportem smrti do koncentračního tábora Osvětim II. – Březinka. Zde byli hned po příjezdu posláni na smrt a pravděpodobně 17. října všichni tři zavražděni v plynové komoře. Stejně tak mělo být z historie vymazáno jejich skladatelské dílo. Až teprve konec komunistické totality po roce 1989 přinesl postupně díla i osobnosti (nejen) těchto umělců zpět do našeho aktuálního kulturního a společenského prostředí a vědomí. Operní díla Hanse Krásy, Viktora Ullmanna a Pavla Haase uvádíme na naše jeviště v prvé řadě pro jejich nespornou inspirativní uměleckou kvalitu – jako pozoruhodná díla české operní tvorby první poloviny 20. století. A také jako částečné splacení dluhů a křivd nedávné minulosti. Jako součást poznání některých tvůrců pestré kulturní palety meziválečného Československa, které obě následující totality, nejprve nacistická a následně komunistická, postupně odsoudily k smrti a totálnímu zapomnění,“ napsal v programu k premiéře opery Hanse Krásy Jiří Nekvasil,  ředitel NDM.

 

„Třídílný cyklus Opery terezínských skladatelů je vedle Smetanovského operního cyklu Ostrava 2024 druhým velkým příspěvkem opery Národního divadla moravskoslezského k Roku české hudby 2024. Tentokrát je čtyřka na konci data 17. října 1944 tragickým připomenutím násilné likvidace podstatné části české kulturní elity. I to by měl Rok české hudby, jehož tradici otevřely oslavy 100. výročí narození Bedřicha Smetany v mladé demokratické Československé republice v roce 1924, připomínat a reflektovat,“ uzavřel Jiří Nekvasil.