„Ústřední postava příběhu Lojzek Lapáček opravdu musí prokazovat značný um, lehkost a soustředění, aby dokázal snést všechny nástrahy překotných dějů, odehrávajících se v jeho životě prožitém mezi léty 1928 až 1968 v Ostravě. Tomáš Vůjtek koncipuje svoji dramatizaci s respektem k předloze, nechává ji na jevišti rozžít s akcentem těch motivů, které jsou jeho stylovému pojetí vlastní. Neskrývaná obhroublost v jednání postav, lidská vypočítavost, zbabělost, drzost, chytře připravený úšklebek tu vynikají a světu hry dodávají na autentičnosti. V těchto tónech Tomáš Vůjtek předkládá svým hercům plnokrevné postavy v opravdu barvitých situacích. Díky nim pak mohou vyrůst obě ústřední témata hry. Ať už jde o rozkrývání kulturní různosti ostravského regionu (v tomto případě živlu českého, německého, polského a židovského) nebo o marnost lidského počínání v boji s tokem velkých dějin. Valící se války, holokaust, okupace, ekonomické boje, politické procesy, odsuny celých národů tu přetékají přes uhlím zašpiněné malé lidi s krutou nesmlouvavostí. (...) Režisér Janusz Klimsza tuto koncepci dotváří důrazem na citlivé propojení tragiky i komiky, čímž vyniká absurdita počínání postav. Zároveň tento tvůrci zvolený princip traktování děje vyžaduje stálou a bedlivou divákovu pozornost. Velkým pomocníkem mu je schopnost celého souboru a režiséra přesně odstínit jednotlivé postavy. Každá z figur, která vstupuje do dramatického dění na jevišti, tak přichází s vlastním, jasně definovaným tématem a specifickou energií, dikcí, pohybem..."
Adam Gold