
Ve hře se autor kriticky dotýká společenského postavení ženy, která je svému muži podřízena jak ekonomicky, tak na základě zákonů a konvencí vytvořených muži. Hra byla v době svého vzniku (1879) nadmíru provokativní, což je pochopitelné, když si uvědomíme, že dle norských zákonů neměly ženy až do roku 1884 přístup k vysokoškolskému vzdělání, nemohly si zvolit vlastní povolání ani samostatně podnikat. Kromě toho až do roku 1888, kdy došlo ke změně příslušného zákona, podléhala provdaná žena manželově zákonné autoritě i po stránce finanční. Uvedení hry bylo triumfem. Téměř všichni soudobí kritici se skláněli před jejím technickým provedením. S trochou nadsázky můžeme říct, že nikdo nikdy neviděl nic podobného. (...)
Norou Ibsen otevřeně zahájil emancipační boj, o kterém však sám vždy mluvil jen jako o boji za osvobození lidské osobnosti vůbec. Zůstává však faktem, že divácká recepce
Nory ovlivnila životy mnoha žen.

(...) Dílo už v nás dnes tolik nerezonuje tématem svobodného postavení žen ve společnosti, mnohem více nás vyzývá k detailní analýze instituce manželství, zabývá se vztahy člověka k druhému člověku, ale i k sobě samému. Všem nám zároveň klade nepříjemnou otázku:
Kolik upřímnosti je ve vztazích s našimi nejbližšími? V komplikovaném světě osobních příběhů a stále více rostoucího důrazu na materiální potřeby dnes stojí partneři před těžkým úkolem: najít odvahu podívat se na podstatu problému a na sebe.
Norbert Závodský, dramaturg inscenace.