ČLÁNEK Z KATEGORIE AKTUALITY

Dobrý zvuk je v divadle naprosto zásadní. A bavíme se o zvuku přirozeném, o akustice divadelní budovy, která je v případě scén Národního divadla moravskoslezského rozhodně velmi kvalitní. Nicméně nejen současné požadavky inscenátorů, hudebních instrumentací, řešení nedostatků „malého divadla pro velké inscenace“, ale i nezvyklé a možná až kouzelné zvukové koláže – to vše musí řešit naši zvukaři. Když Vodník v Rusalce zpívá: „Ubohá Rusalko bledá“, hlas Vodníka zní ze všech koutů divadla. A to je právě práce zvukařů.

Tentokrát vynecháme Divadlo Jiřího Myrona, kde by dnes uvedení muzikálového představení bez mikroportů bylo nepředstavitelné, a podíváme se do Divadla Antonína Dvořáka, kde v těchto dnech probíhá instalace nových zařízení umožňující bezdrátový přenos zvuku. Na níže umístěných fotografiích si můžete nové porty prohlédnout. Jedná se o poslední řadu Axient renomovaného amerického výrobce zvukové techniky – Shure.

 

Trošku teorie: Bezdrátový systém se skládá z přijímačů, které jsou umístěné ve zvukové režii odbavení a z různých vysílačů – ať to jsou bezdrátové mikrofony, nebo takzvané „bodypacky“, čili dnes již opravdu malinké krabičky, které mají herci šikovně schované v kostýmech. Může se vám zdát, že stačí vyměnit staré zařízení za nové. Bohužel to není tak jednoduché. Jestliže jsme od roku 2001 používali v Divadle Antonína Dvořáka 8 mikroportů a stačilo to na vše, dnes by to bylo málo. Nyní máme systém obsahující 16 kanálů, přičemž můžeme naladit až 24 různých zdrojů. Vzniká však prostorový problém, kdy 16 přijímačů nelze jednoduše „nacpat“ tam, kde jich původně bylo pouze osm. Takže musí nastoupit odborníci na práci se sádrokartónem a vytvořit ve zvukové režii nový prostor.

 

Zvuková režie odbavení musí disponovat nadstandartní akustikou, aby zvukař nebyl maten různými odrazy, klepáním nebo parazitním zvukem. Proto je zvuková režie postavena tak, abyste zde nenašli žádný planparalelní prostor (prostor omezený dvěma rovnoběžnými rovinami), který je přímo zrozený pro všechny zvukařské neplechy. Celá režie tak má stěny do různých úhlů, oblouku, zalomení, obsahuje mnoho akustických prvků jako difuzéry, basové pasti či absorbéry. To vše má svůj smysl a bylo propočítáno před stavbou režie speciálním projektantem – akustikem prostoru. Po dostavbě studia bylo provedeno akustické měření pro ověření výpočtu a režie byla doupravena dle tohoto měření. I při tomto současném zákroku musel být proveden výpočet akustiky prostoru. Teprve poté byla provedena sonda a následná realizace nového stavebního otvoru. S ohledem na akustiku nebudou nové porty zasunuty do otvoru plně, ale budou mírně zasahovat tak, aby ovlivnění akustiky nebylo negativní. Poté bude nutné provést přeložky všeho vedení a celý prostor začistit. Na fotkách níže můžete vidět detaily ze zkoušek umístění nových přijímačů, realizaci přepojování a zájezdovou sadu portů, které sloužili po dobu výměny současného zařízení.

 

Bezdrátový systém však není tvořen pouze vysílači a přijímači, ale mnohem větším počtem komponentů. Různé distributory, frekvenční scannery, anténní distributory, splittery, napájecí zdroje, stabilizátory… My se podíváme na mikrofonky a antény.

 

Jen díky velice specifickým mikroportům můžeme provádět „zvuková kouzla“ v opeře a v klasické činohře. Mikrofonky se liší svou charakteristikou (z jakého směru zvuk berou nejvíce), citlivostí (jiný typ se používá pro tišší produkci, silné zvukové projevy zas potřebují něco jiného), ale například i principem svého napájení. Každý výrobce pak nabízí mnoho variant výrobků, takže mají zvukaři co dělat, aby se zorientovali a při přípravě nové inscenace zvolili vhodné typy. Záleží i na principu uchycení. Nejběžněji se mikrofonky přilepují na tvář a čelo, někdy to však možné není a musí být uchyceny jinak. Vždy je to vymyšleno tak, aby byli co možná nejvíce „neviditelné“ – třeba se to jednou povede. Co ale nechceme, abyste vůbec zahlédli, jsou antény celého systému. Výše můžete vidět jednu anténu schovanou pod reproduktorem a zakrytou titulkovacím zařízením. Až budete v divadle, můžete ji zkusit najít!

 

Nejen na reinstalaci portů pracují zvukaři. Nyní připravují výměnu všech 84 svítidel v nahrávacím studiu. A zase musí řešit tu proklatou akustiku… Můžete se rychle podívat do nahrávacího studia (mimochodem se jedná o takzvaný „room in room“ – místnost v místnosti – studio je tvořeno svařencem, který je ke zbytku budovy přichycen vagónovými péry, takže do studia nepronikne žádný zvuk či vibrace), na zvukovou režii záznamu a na legendární okno – průhled z režie do studia.

 

Foto Otakar Mlčoch

Příště se podíváme na divadelní autopark. Máme nový přírůstek, ze kterého máme obrovskou radost!