ČLÁNEK Z KATEGORIE AKTUALITY

Jan Kolda se narodil 17. července 1966 v Jeseníku. Od mládí směřoval k tanci a své nadání rozvíjel na Hudebně-taneční škole v Praze, kterou dokončil v roce 1984. Krátce poté složil konkurz do ostravského baletu a 1. srpna téhož roku nastoupil do souboru dnešního Národního divadla moravskoslezského, tehdy vedeného Albertem Janíčkem.

Již od svých prvních vystoupení se v ansámblu prosazoval jako osobnost s výrazným pohybovým projevem a hereckou silou. Jeho první velkou inscenací v Ostravě byla Manon (1984) v choreografii Zdeňka Prokeše. V lednu 1989 byl jmenován prvním sólistou a postupně převzal široký repertoár po svých předchůdcích. Charakteristická byla jeho technická jistota, smysl pro detail a schopnost přetvořit taneční roli v komplexní dramatickou postavu.

Po krátkém odchodu se 1. února 1993 vrátil zpět do Ostravy a znovu se stal prvním sólistou. V této pozici zůstal až do roku 2010 a téměř dvě desetiletí patřil k nejvýraznějším tvářím souboru.

Během své kariéry vytvořil desítky rolí různorodého charakteru – od lyrických hrdinů přes dramatické figury až po postavy s komickým či groteskním podtextem. Publikum jej znalo například jako Wilfrieda v Giselle (1997), Rothbarta v Labutím jezeře (2002), Alexeje Karenina v Anně Karenině (2003), Dona Josého v Carmen (2004), Parise v Romeovi a Julii (2007) či titulního Othella (2006). Výjimečnou symboliku mělo jeho působení ve Stvoření světa: zatímco v roce 1988 nastudoval roli Adama, o dvacet let později se k inscenaci vrátil jako Bůh (2008). Naposledy se na jevišti Divadla Antonína Dvořáka objevil roku 2023 v roli Dona Quijota ve stejnojmenné baletní klasice.

 

Po ukončení sólistické kariéry v roce 2010 působil na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, kde byl pedagogem klasického tance, koncertní praxe i tance s partnerem. Své zkušenosti předával i na trénincích členům baletu NDM. Vyučování pro něj nebylo jen otázkou technické průpravy – stejně jako na jevišti kladl důraz na přesnost, pochopení smyslu role a vzájemnou spolupráci v partnerství. Své studenty vedl k tomu, aby si osvojili disciplínu a profesionalitu, ale zároveň našli vlastní výraz a osobní přístup k tanci. Čest jeho památce.