ČLÁNEK Z KATEGORIE OPERA

 

Janáčkova opera nechává skrze hudbu promlouvat přírodu a prostřednictvím zvířecích postav nastavuje zrcadlo i mnohdy pošramocenému lidství. Leoš Janáček v ní přetvořil příběh liščete, které revírník jednoho dne našel v lese a přinesl do myslivny, v poetické dílo vyprávěné ze zvířecího i lidského pohledu. Vznikla tak jedna z nejnápaditějších skladatelových oper, v níž se už jako sedmdesátník vyznal ze své hluboké lásky k přírodě a zároveň se vyrovnával s myšlenkou vlastní smrtelnosti. Bystrouška dnes ve světě patří k nejhranějším českým operám. Inscenaci uvádíme v hudebním nastudování Marka Šedivého a v režii a choreografii Itzika Galiliho. 

 

Janáčkova Bystrouška je jednou z nejzajímavějších postav operní literatury…
To bezpochyby je, už jen proto, že se jedná o postavu zvířete s lidskými vlastnostmi. Okolnosti jejího života ji nutí k emancipaci, aby byla samostatná a dokázala se protloukat životem – to, jaké k tomu použije prostředky, už je druhá věc. Ve skutečnosti ji vnímám jako zranitelnou ženu/zvíře, která snad jako každé stvoření touží po lásce, sounáležitosti a porozumění. Touží po domově, který najde u Zlatohřbítka. Líbí se mi také, že Janáček umožnil Bystroušce od začátku do konce opery velký vývoj.

 

Obojí. Charakterově vidíme proměnu od malé lištičky protloukající se životem po dospělou ženu, která se zamiluje, v roli matky je dominantním členem rodiny a její náhodná smrt (do jisté míry náhodná) je jen jakýmsi obrazem, zpodobněním myšlenky celé opery, přecházející v klidný, vyrovnaný a moudrý závěr. Pěvecký part je sám o sobě velmi rozmanitý, především rytmicky a intonačně. Je velmi náročný a sestává z povětšinou krátkých výstupů, nelehkých intervalových skoků a tempových změn, které vyžadují perfektní dechovou oporu. Sólový výstup Bystroušky v milostné scéně je jediný, který umožňuje rozvinout pěveckou kantilénu, rozšiřování a stahování dynamiky, přípravu vysokých tónů.

Janáčkova liška umí rebelovat a zlobit, ale má i sociální cítění. Jezevci Bystrouška v jednu chvíli vyčítá: „Dům má, že by se tam vešli tři, a chudákovi vynadá, že se chce jen podívat.” Jindy burcuje slepice: „Odstraňte staré řády. Stvořte nový svět, kde budete rovným dílem sdílet radosti a štěstí. Máte pro její vrtochy pochopení?
Scéna s jezevcem je zrovna jedna z mých nejoblíbenějších. Pochopení mám určitě, která žena není aspoň občas malinko vrtošivá? (úsměv).

 

Foto Martin Popelář