JIŘÍ NEKVASIL - ŽIVOTOPIS

Narodil v Ostravě. V roce 1989 absolvoval studium operní režie na hudební fakultě AMU u Ladislava Štrose. Na divadelní fakultě AMU se formou mimořádného studia paralelně věnoval také dramaturgii. V roce 1988 založil spolu se scénografem Danielem Dvořákem Operu Furore, experimentální operní studio. O dva roky později byli oba jako intendanti pověřeni řízením Komorní opery Praha, kterou reorganizovali na Operu Mozart. Od roku 1998 působil jako umělecký šéf, dramaturg a režisér ve Státní opeře Praha. V letech 2002–2006 zastával post šéfa opery Národního divadla v Praze. Od 1. 1. 2010 je ředitelem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. V roce 2011 zde založil spolu s Petrem Kotíkem bienále NODO (New Opera Days Ostrava / Dny nové opery Ostrava).

Za svou dosavadní uměleckou kariéru realizoval kolem stovky operních a činoherních inscenací, nejprve zejména pro Operu Furore (Faust, Houslema do železa, Andy Warhol, Golem – extáze expresionismu), Operu Mozart (The Best of Mozart, Figaro? Figaro!, Play Magic Flute, Don Juan Bastien). V letech 1992–1998 během letních stagion Opery Mozart v pražském Stavovském divadle realizoval mozartovský cyklus (Kouzelná flétna, Così fan tutte, La clemenza di Tito, Figarova svatba, Don Giovanni). Ve Státní opeře Praha inscenoval v letech 1999–2002 světové premiéry oper Bubu z Montparnassu (E. F. Burian), Faidra (E. Viklický) a Circus Terra (T. Madsen). Dále českou premiéru opery Utahování šroubu (B. Britten), Es war einmal (A. Zemlinsky) a operu Polský žid (K. Weis). V Národním divadle nastudoval v roce 1997 večer soudobých oper Zpráva pro akademii (J. Klusák) a Muž, který si spletl svou ženu s kloboukem (M. Nyman). Zprávu pro akademii v roce 2002 doplnil Bertram a Mescalinda, další Klusákova opera. K dalším režiím Jiřího Nekvasila v Národním divadle patří od roku 2003 minimalistická opera Johna Adamse Smrt Klinghoffera, Janáčkovy Výlety páně Broučkovy a Její pastorkyňa, Smetanova Prodaná nevěsta a Tajemství, Řecké pašije Bohuslava Martinů, Antigona Josefa Myslivečka, obnovená inscenace Mozartova Dona Giovanniho, scénické provedení Verdiho Requiem, Cileova Adriana Lecouvreur a Pucciniho Děvče ze Západu.
Jeho tvorba zahrnuje i práci v činohře, loutkovém divadle, pracoval na řadě mezižánrových projektů a režijním nastudováním rockové opery Tima Rice a Andrewa Lloyda Webbera Jesus Christ Superstar na jaře 2016 se souborem opereta/muzikál NDM vstoupil úspěšně i na pole tohoto žánru. V centru jeho pozornosti se nacházejí zejména operní díla 20. století, nová tvorba a česká opera. Řadu oper nastudoval ve světových, národních či novodobých premiérách.

Je spoluautorem a zároveň režisérem opery-procesu Zítra se bude..., kterou napsal spolu s Alešem Březinou pro pěvkyni Soňu Červenou (2007) a která byla uvedena na scéně Divadla Kolowrat v dubnu 2008. Tato inscenace byla v anketě Divadelních novin a Cen Alfréda Radoka vyhodnocena jako Operní inscenace roku 2008. Za libreto získal Jiří Nekvasil spolu s Alešem Březinou Cenu Sazky a Divadelních novin.

Jiří Nekvasil působí jako režisér také v zahraničí. V Německu inscenoval německou premiéru poslední opery E. W. Korngolda Kathrin, Klusákovu Zprávu pro akademii, Příhody lišky Bystroušky L. Janáčka (Trier), Dona Giovanniho G. Gazzanigy (Hamburg), Cileovu Adrianu Lecouvreur (Erfurt), Wagnerova Bludného Holanďana a Čajkovského Evžena Oněgina (Regensburg), Myslivečkovu Antigonu (Rheinsberg), Martinů Tři přání (Rostock), v Argentině jihoamerickou premiéru Příhod lišky Bystroušky (Teatro Colón v Buenos Aires), ve Francii francouzskou premiéru opery M. Gurlitta Vojáci (Nantes), v USA režíroval Verdiho Nabucca, v Lotyšsku Brittenovu operu Utahování šroubu (rovněž v estonském Talinnu) a Janáčkovu Její pastorkyňu (Riga). Posledně jmenovanou operu nastudoval též v irském Dublinu; v Norsku uvedl operu Circus Terra T. Madsena (Oslo), na Slovensku Rusalku (Bratislava) a ve Finsku scénické provedení Verdiho Requiem (Tampere).

Z úspěšných divadelních inscenací z poslední doby je možno zmínit opery Juliette (Bohuslav Martinů) a Madama Butterfly (Giacomo Puccini) – obě v ND Brno (2009), Don Quichotte (Jules Massenet) – Státní opera Praha (2010), Tři Pintové (G. Mahler – C. M. von Weber) – Státní opera Praha 2011, v činohře pak Perikles (Shakespeare) – Klicperovo divadlo v Hradci Králové (2008), Hra snů (Strindberg) – Komorní scéna Aréna v Ostravě (2009).

Vedle práce v divadle spolupracuje Jiří Nekvasil jako režisér téměř 20 let také s Českou televizí, podílí se především na tvorbě hudebních pořadů (přes 130 režií). Je autorem řady dokumentárních filmů, například: Alois Hába, Opera podle Josefa Berga, Operní mág Václav Kašlík, dva filmy věnované Bohuslavu Martinů Návrat z exilu, Bohuslav Martinů a Amerika a hudební film věnovaný Ervinu Schulhoffovi Zuby mi cvakají v rytmu shimmy. Z poslední doby je to pak sedmidílný seriál Krajan G. M. (Zdeněk Mahler vypráví o Gustavu Mahlerovi). Pro Českou televizi natočil i několik oper, a to nejen záznamy vlastních operních inscenací (Golem, Bubu z Montparnassu, Es war einmal, Polský žid, Tajemství), ale zejména originální televizní filmy: Ivan Kurz – Večerní shromáždění, Josef Berg – Odysseův návrat, Evropská turistika. K nejpozoruhodnějším pak patří televizněfilmová zpracování děl Bohuslava Martinů – mechanického baletu Podivuhodný let a oper Slzy nože a Hlas lesa. Filmy Podivuhodný let a Slzy nože byly oceněny na mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha 1999 Zlatým křišťálem a v roce 1999 na Festivalu Screening Stage Arts Prize hlavní cenou Grand Prix a cenou za Nejoriginálnější způsob režie. Na Zlaté Praze 2018 byla oceněna i Nekvasilova nejnovější filmová opera Čím lidé žijí.

Na konci roku 2014 udělila Nadace Bohuslava Martinů Jiřímu Nekvasilovi Medaili Bohuslava Martinů za mimořádné zásluhy o propagaci díla našeho skladatele. V květnu 2016 jej ocenila Společnost pro vědy a umění za propagaci české vědy a kultury v zahraničí.
 

Foto: Tamara Černá - SofiG 

 

 

Baví mě formovat a vést vícesouborové divadlo. Velký rozhovor s Jiřím Nekvasilem
^{(operaplus.cz, 15. 3. 2018)}

 

Jiří Nekvasil, ředitel Národního divadla moravskoslezského v Ostravě
^{(rozhlas.cz, Telefonotéka, 22. 12. 2015)}

 

Jiří Nekvasil: Život je příliš krátký na to, abychom na jevišti viděli pořád ty stejné opery
^{(Český rozhlas Regina, 7. 11. 2015)}

Ohnivý zázrak
^{(OpernWelt, červen 2015)}