ANNA NITROVÁ - ŽIVOTOPIS

Studovala obor sólový zpěv na Fakultě umění Ostravské univerzity v Ostravě (1996–2000), následně navštěvovala soukromé hodiny u Natálie Romanové a Tatiany Teslii, nyní konzultuje u Evy Dřízgové-Jirušové.

První angažmá získala ve sboru opery NDM (1999–2001), v roce 2001 se stala její sólistkou. V NDM ztvárnila roli Varvary (Janáček: Káťa Kabanová), Rosiny (Rossini: Lazebník sevillský), Končakovny (Borodin: Kníže Igor), Káči (Dvořák: Čert a Káča), Suzuki (Puccini: Madama Butterfly), Flory (Verdi: La traviata), Feneny (Verdi: Nabucco) a Nicolia (Martinů: Řecké pašije); v Mozartových operách v přebásnění Jaromíra Nohavici Dorabellu (Così fan tutte), Donnu Elvíru (Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni) a Cherubína (Figarova svatba), zpívala také Annia v Mozartově opeře La clemenza di Tito. Mezi její tzv. kalhotkové role, (mimo Cherubína a Annia) patří také Skladatel (Richard Strauss: Ariadna na Naxu), Siebel (Gounod: Faust) a Smeton (Donizetti: Anna Bolena). Za své nejvýznamnější role pokládá Carmen (úprava Bizetova díla – Brook, Carrière, Constant: La Tragédie de Carmen) a Isabelle (Rossini: Italka v Alžíru). Za ztvárnění rolí Donny Elvíry (2007) a Isabelle (2010) byla oceněna širšími nominacemi na Cenu Thálie.

V minulé sezóně ztvárnila titulní roli ve Zneuctění Lukrécie Benjamina Brittena či Pannu Rózu ve Smetanově Tajemství, nově také účinkuje jako Emilia ve Verdiho Otellovi. Anna Nitrová hostuje na operních scénách v rámci České republiky (Plzeň, Brno, Olomouc, Opava), z její koncertní činnosti lze uvést například hostování na festivalu Les Rencontres de Louvergny ve Francii, účinkování v rámci festivalu Janáčkův máj, Svatováclavského hudebního festivalu, Podzimního festivalu duchovní hudby nebo sérii koncertů Setkání s Mozartem. Anna Nitrová je finalistkou Mezinárodní pěvecké soutěže Mikuláše Schneidera-Trnavského v Trnavě (1998) a Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2005); v mezinárodní soutěži „Musica sacra“ v Římě (2002) získala 2. místo. Vystupuje v inscenacích současných děl Pavla Helebranda – v Baladách, Evangeliu podle houslí, Ngoa-É nebo Jesličkách svatého Františka.